94

Kdo má moc ublížit a přece se jí vzdává,
kdo nikdy nedělá, co stále hrozí v něm,
kdo zmítá jinými a sám vždy odolává
jak skála, nehybný, chladný, všem svůdnostem,
jen ten má právo být dědicem všech krás nebe
a hospodařit zde s poklady přírody,
jen ten je pánem a vlastníkem sama sebe —
ostatní nejsou než správci své podoby!
Každičká květinka léta je létu milá,
i když jen pro sebe žije a umírá;
jakmile však ten květ nákaza zachvátila,
i sprosté lopuší víc ceny pro ně má:
          čin může nejsladší věc zvrátit v nejhrubší;
          hnijící lilie čpí hůř než lopuší.