130

Oči mé paní jsou všechno jen slunce ne;
korál je sytější než červeň jejích úst;
je-li sníh bělostný, její hruď černá je;
může-li vlas být drát, dráty jí začly růst.
Nejednu damašskou růži jsem viděl již,
žádná však nekvete mé paní ve tvářích;
a kolik vůní mi působí blaho spíš
nežli pach, který vždy na mne z mé milé dých.
Rád slyším její řeč, i když sám dobře vím,
že jako hudba se sotva kdy rozezní.
Bohyni kráčet jsem neviděl, připouštím,
když však má paní jde, plouhá se po zemi.
          A přesto myslím si, že vyrovná se všem,
          které jsou slaveny lžemi a podvodem.