6

Nedovol zpustošit drsnému spáru zimy
v tobě tvé léto dřív, než vydáš svoji tresť;
naplň už některou fiolu nejsladšími
skvosty své krásy, než přestane sama kvést.
Vždyť půjčku, na kterou dát dobrovolnou splátku,
působí potěchu, tu nelze lichvou zvát;
vytvoř své druhé já sám sobě pro památku —
ač deset by jich svět měl desetkrát tak rád.
A ty sám byl bys též desetkrát šťastnější,
kdyby tě deset tvých desetkrát zobrazilo;
co by pak zmohla smrt, až půjdeš jednou s ní,
kdyby tu po tobě tvé já dál v dětech žilo?
          Nebuď tak svéhlavý, máš příliš krásy v sobě,
          aby tvým dědicem byli jen červi v hrobě.