114

Zpíjí mou duši mor každého panovníka —
lichotky — když jste ji teď k sobě na trůn zved?
Nebo mám připustit, že můj zrak pravdu říká
a že se z lásky k vám naučil přetvářet —
tak jako kouzelník — zmetky a podlé zrůdy
v anděly, podobné svou sladkou tváří vám,
a měnit každé zlo v nejvyšší dobro všudy,
kamkoliv pohledem na chvíli zavítám?
To první pravda je! Mám v očích lichocení
a moje duše se jím zpíjí královsky;
můj zrak ví dobře, v čem tkví její potěšení,
a připravuje číš pro její chtivé rty!
          A je-li snad v ní jed, nelze ho obvinit:
          můj zrak jej miluje a první začal pít!