63

Pro tu zlou chvíli, až surová ruka Času
rozdrtí milého, jako teď drtí mne,
až roky vyschne krev, až jeho něžnou krásu
spleť vrásek přikryje a jitro jeho dne
začne se naklánět k propasti věčné noci,
až začnou mizeti a jednou zmizí již
poklady, které má jako král nyní v moci,
až z jeho jara už na něm nic nespatříš,
pro tu zlou chvíli já jsem obrněný zcela
a krutá dýka dnů a všeničící věk,
i kdyby vyrvaly milému život z těla,
jeho tvář nemohou vzít z lidských vzpomínek:
          v těch řádcích, jež jsem psal a jež tu budou žít,
          bude se milý vždy kvetoucí krásou skvít.