18

Mám tebe k jasnému dni léta přirovnat?
Není tak líbezný ani tak srdci milý:
vždyť v máji vichr se opírá do poupat
a léto, léto též trvá jen krátkou chvíli;
někdy to nebeské oko až příliš plá
a jindy jeho tvář nevyjde zase z tmy,
a každá krása zde od krásy odpadá,
jak velí náhoda nebo běh přírody.
Tvé věčné léto však se nikdy nezmění,
ty nikdy neztratíš nynější jas své krásy,
tebou se nebude smrt chlubit, že jdeš s ní:
v mých věčných verších tu přetrváš všechny časy;
          vždyť dokud bude zde žít a číst kdokoliv,
          dotud zde budeš ty v mých slovech také živ.