15

Když povážím, že vše, co zrodí tato zem,
vždy jenom okamžik v plnosti může kvést,
že vše, co zřím, je jen nesmírným jevištěm,
na kterém hovoří tajemné síly hvězd,
když pomyslím, že vše, člověk tak jako květ,
roste a umírá pod stejnou oblohou,
za mlada plné sil, kloní se tíhou let
a potom odchází v nepaměť bezednou,
při této myšlence, že míjí každý tvar,
vás vidím před sebou v největším rozkvětu —
neboť i v něm se již umlouvá Čas a Zmar,
jak změnit mládí, den, v stáří a temnotu:
          já ale bojuji s tím Časem — z lásky k vám;
          vše, co vám uloupí, já pro vás uchovám.