21

Se mnou to není, věř, tak jako s básníkem,
píšícím veršíky o malované kráse,
který ji krášlí i nebesy den co den
a v každém půvabu zří jen ji zas a zase,
spřáhaje honosná srovnání ze všeho,
ze slunce, z měsíce, z pokladů vod a zemí,
z májových poupátek a všeho vzácného,
co skrývá obloha pod svými kupolemi.
Mně, v lásce věrnému, dovolte věrně psát,
a přesto věřte mi, že je má láska milá,
tak jako každý z nás, i když jí chybí snad
jas oněch zlatých svěc, jež noc v tmách postavila.
          A dál ať hovoří ten, kdo má řeči rád;
          já chválit nebudu, co nechci prodávat.