42

To, že je ona tvá, není vše, co mne mučí —
a věru, příteli, měl jsem ji z duše rád.
Že ona tebe má, je bolest mnohem prudší,
ta ztráta dotkla se mne nejvíc ze všech ztrát.
Vy z lásky trapiči, a přec vám odpouštím!
Vždyť ji máš proto rád, že znáš mou lásku k ní,
a ona také mne jen z lásky týrá tím,
že — jenom kvůli mně — trpí tvé laskání.
Když tebe ztratím já, má drahá získává tím,
a když jsem ztratil ji, našels ji ty, jak víš.
Vy dva se najdete, já vás však oba ztratím,
oba dva na mne tím kladete těžký kříž.
          Mám ale útěchu: ty a já jedno jsme.
          Sladký klam: potom přec má ráda zas jen mne!