92

I kdybys chtěl mne ty potají opustit,
já tě mám do konce života jistého;
a život nebude trvat dýl než tvůj cit,
protože nemohu žít a být bez něho.
Proč bych se tedy bál nějakých velkých běd,
když už ta nejmenší skoncuje moje dny;
mně byl dán lepší los, to vidím teprv teď,
nežli být odkázán jen na tvé rozmary.
Můj život stojí a padá s tvým přátelstvím,
proto mne nemůže tvá nestálost už rvát.
Ach, jakou výsadu já šťastný našel tím:
pro tebe v lásce žít, pro tebe umírat.
          Ale co krásného na světě nemá stín?
          co když mne podvádíš a já to netuším?