19

Zurážej spáry lvu, Čase vše ničící,
nech zemi pohltit, co jsi jí zrodit dal,
ulámej tesáky divoké tygřici,
věčného fénixe ve vlastní krvi spal,
naplňuj radostmi i bolestmi svůj let,
dělej si se světem, co se ti bude chtít,
vždyť i tak uvadne v něm každý sladký květ,
jen jednu strašnou věc mi nesmíš učinit:
nerozryj dlátem dnů krásnou tvář lásky mé,
nenech své prastaré pero už po ní psát,
dovol, ať zůstane takový, jaký je,
jako vzor krásy všem budoucím za příklad.
          Anebo znič i to, Čase: v těch verších tady
          bude můj milý žít vzdor tobě věčně mladý.