75

Jste pro mé myšlenky jako chléb pro život
a jako sladký čas dešťů pro zprahlou zem;
kvůli vám zmítám se ve víru nejistot
jak boháč-lakomec nad skrytým pokladem:
chvíli jsem naplněn hrdostí, že vás mám,
chvíli mne jímá strach z loupežné ruky let,
jednou bych nejraděj byl s vámi stále sám,
jindy chci, aby mé štěstí znal celý svět;
někdy jsem hleděním na vás už zcela zpit —
a jindy žízní mru pro pohled jediný;
jinou slast nemám a netoužím ani mít
kromě té, kterou mi můžete dáti vy:
          tak denně hladovím a denně hody mám:
          hned tonu v nadbytku a hned je vše to tam!