122

Tvůj dar, ten zápisník, je uložen v mé hlavě
a popsán trvalým písmem mých vzpomínek,
které tu nicotnost přečkají ke tvé slávě
a budou tady žít přes každý čas a věk —
či aspoň pokud dá duši a srdci v těle
příroda dosti sil se udržeti zde;
než obě vydají svůj podíl z tebe cele
v plen zapomenutí, tvá paměť nezajde.
Ten bědný zápisník by tě tak neuchoval —
a já i bez něho vzpomínám na tvůj cit;
proto jsem odložil to, číms mne obdaroval,
a věřím záznamům, do nichž jsi lépe vryt.
          Mít něco na pomoc, čím si tě připomínám,
          bylo by přiznáním, že snadno zapomínám.