37

Tak jako sleduje otec, jenž zestaral,
mladistvé rozlety svých dětí potěšeně,
i já, zle ochromen tím, jak mne osud štval,
nacházím útěchu v tvé věrnosti a ceně.
Vždyť ať už krása či bohatství, rod a um,
nebo jen něco z nich, nebo vše, nebo více
má v tobě po právu královský stán a dům,
já věrně roubuji svou lásku ke tvé snítce.
Už nejsem chromý a chudý a přezírán,
protože tento sen mi tolik pravdy dává,
že ve tvé hojnosti už ničím nestrádám
a že mi náleží dílem i tvoje sláva.
          Co vidíš nejlepší, to ti chci z duše přát.
          A že to přání mám, jsem šťasten desetkrát.