150

Ó pověz, odkud máš tu svoji strašnou sílu,
že jsi mne vadami tak spoutat dovedla,
že nutím lhát svůj zrak, dosud vždy bez omylu,
a přísahám, že dni by dala krásu tma.
Ó pověz, čím to je, že ti zlo tolik sluší
a že já u tebe i pro nejhorší hřích
najdu vždy omluvu a vysvětlení v duši
a vážím si ho víc než ctnosti u jiných.
Mluv, kdo tě naučil zvětšovat právě nyní
mou lásku, když mám jen pro záští příčiny?
Třebaže miluji, co oškliví si jiní,
ty si mne nesmíš teď ošklivit s jinými.
          Jestli’s ty, nehodná, mou lásku vyvolala,
          tím spíš jsem hoden já, abys mne milovala.