35

Tak už se nesužuj tím, co jsi udělal,
vždyť někdy padne stín i na slunko a lunu,
vždyť i ta růže má trní a pramen kal
a sladkým poupatům spí hnusní červi v lůnu.
Každý z nás chybuje — a já teď právě tím,
že hájím ten tvůj hřích srovnáním s ostatními,
že na tvou obranu sám sebe podplácím
a odpouštím ti víc, nežli máš vůbec viny.
Neboť já, z žalobce náhle tvůj advokát,
shledávám smysl v tom, co spáchaly tvé smysly,
a jdu sám na sebe zas k soudu žalovat:
vždyť láska se záštím zmítají tak mou myslí,
          že nemohu než vždy pomáhat nerozumně
          sladkému lupiči, jenž hořce loupí u mě.