47

Mé srdce a můj zrak sjednaly dohodu
a jeden druhému teď pomáhá a slouží:
když můj zrak hladoví po jednom pohledu
a srdce v lásce se od samých vzdechů ouží,
zahájí oči kvas s obrazem milého
a pozvou srdce též k těm hodům malovaným;
a jindy srdce zas zve zrak a hostí ho   myšlenkou na lásku a sladkým zadumáním:
tak, ať už v obraze nebo v mé lásce, jdeš —
i když jsi daleko — vedle mne v celé kráse;
dál než tvé myšlenky přece jít nemůžeš,
a já jsem s nimi vždy a ony s tebou zase;
          a jestli někdy spí, tvůj obraz budí v spěchu
          mé srdce srdci a pohledům pro potěchu.