104

Ne, pro mne, drahý můj, vy nebudete starý.
Jste stále krásný tak, jak jsem vás kdysi zhléd.
Tři žluté podzimy se vystřídaly s jary,
tři zimy viděl jsem setřásat pýchu let —
zelené listí z hlav stromů v tom běhu dnů,
tři vonné dubny jsem po sobě viděl již
hynout a uvadat v červnovém úpalu
od těch dob, co vás znám, a vy jste stále týž!
A přec, ach, krása vždy jak ručka na orloji
krokem, jejž nevidíš, uniká víc a víc.
A vaše něha též, ač se všem zdá, že stojí,
mizí a uplývá, mé oči klamajíc.
          Strašlivá myšlenka! Ó, věku příští, slyš:
          máj krásy zahyne, dřív než se narodíš!