38

Jak si má vymýšlet má Musa, o čem psát,
dokud zde dýcháš ty a plníš moje slova
svým sladkým obsahem, který je škoda dát
každému všednímu papíru opakovat?
Sám sobě poděkuj, jestliže budeš zřít
v mých verších cokoliv hodné tvé pozornosti:
kdo je tak němý, že nesvede hovořit
o tobě, když ho ty osvítíš výmluvností?
Desátou Musou buď, desetkrát cennější
nežli těch devět, jež vzývají veršovníci;
a kdo se obrací na tebe ve verši,
tomu dej na věky psát verše věčné znící.
          Je-li můj skromný zpěv vhod dnešní přísné době,
          námaha patří mně, ale ta sláva tobě.