XXXIII.VRCHNÍ HARPUNÁŘ

Pokud jde o důstojníky velrybářské lodi, zdá se, že tady je vhodné místo, abych popsal drobnou zvláštnost domácího zřízení na palubě, jež vznikla z harpunářské třídy důstojníků, třídy ovšem neznámé u jiného loďstva než u velrybářské flotily.

Velká důležitost povolání harpunářského je prokázána tím, že už víc než před dvěma sty lety staří holandští velrybáři nesvěřovali velení nad velrybářskou lodí pouze osobě nazývané teď kapitán, nýbrž rozdělili je mezi kapitána a důstojníka zvaného specksynder. Znamená to doslova kráječ tuku, avšak v praxi začal během času tuto práci zastávat vrchní harpunář. V oněch dobách byla kapitánova autorita omezena na řízení plavby a celkovou správu lodi; nad lovem velryb a nade vším, co k tomu patří, měl svrchovanou moc vrchní harpunář. Angličtí rybáři lovící kolem Grónska dosud uchovávají tuto starou holandskou hodnost pod zkomoleným názvem specksioneer; její dřívější důstojnost však je žalostně omezena. Dnes je specksioneer prostě nejstarší harpunář, a je tedy pouze jedním z nižších kapitánových podřízených. Poněvadž však na řádném vykonávání povinností harpunářů záleží do značné míry úspěch velrybářské výpravy a protože v americkém velrybářství je harpunář nejen důležitou osobou v člunu, nýbrž za jistých okolností (noční hlídky na velrybářských lovištích) má v rukou velení na lodi, vyžaduje hlavní zásada námořní diplomacie, aby žil odděleně od mužstva a byl od nich nějak odlišen jako nadřízený odborník, i když ho po stránce společenské považují za sobě rovného.

Hlavní rozdíl mezi důstojníkem a prostým námořníkem je tento: důstojník bydlí na zádi, mužstvo na přídi. Proto jsou na velrybářských i na obchodních lodích důstojníci ubytováni vedle kapitána, a tedy také na většině amerických velrybářských lodí jsou harpunáři ubytováni na zádi. To znamená, že jedí v kapitánově kajutě a spí v místnosti nepřímo s ní spojené.

Údobí velrybářské výpravy na jih je dlouhé (dosud nejdelší ze všech plaveb, dnes nebo kdykoli jindy lidmi podnikaných), výprava bývá ohrožena zvláštními nebezpečími. Na jejím zdaru má zájem celá posádka, z níž všichni, nadřízení i podřízení, jsou, pokud jde o výdělek, odkázáni ne na pevné mzdy, nýbrž na společné štěstí i na společnou bdělost, neohroženost a pracovitost. Ačkoli to všechno v některých případech vede k uvolnění disciplíny ve srovnání s obchodním loďstvem, a třeba tito velrybáři v některých primitivních případech žijí družně jako stará mezopotamská rodina, přece aspoň vnější formy na zádi úzkostlivě zachovávají, málokdy je podstatně uvolní a nikdy zcela neopustí. Opravdu, na mnohé nantucketské lodi vidíte, jak si kapitán vykračuje po velitelské palubě s hrdou vznešeností, s jakou se nesetkáte v žádném válečném loďstvu, a vynucuje si skoro takové okázalé pocty, jako by měl na sobě vladařský purpur, a ne ošumělý oblek z hrubého sukna.

Těžkomyslný kapitán Pequody byl ovšem ze všech lidí nejméně náchylný k takovéto mělké domýšlivosti a jediná pocta, kterou kdy vymáhal, byla samozřejmá a okamžitá poslušnost. Od žádného námořníka nežádal, aby si zul boty, než vstoupí na zvýšenou zadní palubu; a třebaže v některých výjimečných chvílích, které později podrobně vylíčím, mluvil na své lidi nezvyklým způsobem, ať už blahosklonně, in tenore nebo jinak, přece ani kapitán Achab nijak neopomíjel suverénní způsoby a zvyky námořního života.

Rovněž snad nesmí nakonec ujít naší pozornosti, že se za těmito ustálenými zvyklostmi někdy schovával on sám a že jich občas používal pro jiné a soukromější cíle, než k jakým byly právem určeny. Jeho nepochybný rozumový despotismus, který by se jinak značnější měrou neprojevil, nabýval těmito zvyklostmi tvaru a měnil se v samovládu nesnášející odporu. I kdyby člověk intelektuálně sebevíc převyšoval ostatní lidi, nikdy nemůže získat skutečnou nadvládu nad nimi a uplatnit ji, nepoužije-li k tomu nějakých vnějších úskoků a klamů, které samy o sobě jsou vždy více méně bídné a nízké. Právě toto bude pravé vladaře z boží milosti vždycky oddalovat od lidského hemžení, a nejvyšších poct, které tento svět může poskytnout, se dostane spíše lidem, kteří jsou ve srovnání s hrstkou skrytých nečinných vyvolenců nekonečně horší, než lidem, kteří neklamně vynikají nad úroveň davu. Tak velká síla je skryta v těchto maličkostech, když se o to přičiní nejpůsobivější politické pověry, že v některých královských případech obdařily mocí – idiotskou blbost. Když však okrouhlá koruna nesmírné říše objímá imperátorský mozek jako u cara Mikuláše, tehdy se plebejské davy plazí před mocí ohromně soustředěnou. Spisovatel tragédie, který by líčil lidskou nezkrotnost v plném rozmachu a síle, nikdy nezapomene naznačit to, o čem jsme se právě zmínili – pro jeho umění je to ostatně věc velmi důležitá.

Ale Achaba, svého kapitána, stále vidím před sebou v celé jeho nantucketské drsnosti a tvrdosti. A v této odbočce o vladařích a králích nesmím zatajit, že jsem přišel do styku jen s ním, s chudákem starým velrybářem, a proto jsou mi odepřeny všechny vnější majestátní cetky a baldachýny. Ach, Achabe! Co bude v tobě velkého, musí být strženo z oblohy, vyneseno z hlubin nebo vykouzleno z nehmotného vzduchu!