XL.PŮLNOC NA PŘÍDI
HARPUNÁŘI A NÁMOŘNÍCI:
(Čelní plachta se zvedá a je vidět hlídku – muži stojí, leží, opírají se a povalují v různých polohách a všichni sborem zpívají.)
Sbohem a adieu, španělské dámy,
sbohem a adieu, dámy ze Španěl!
Náš kapitán již rozkaz dal —
PRVNÍ NANTUCKETSKÝ NÁMOŘNÍK:
Ale hoši, nebuďte sentimentální! To se pak špatně tráví. Něco posilujícího! Tak za mnou!
(Zpívá a všichni se přidávají.)
Kapitán na palubě stál
a dalekohled k očím pozvedal,
zda velryby tam někde běží,
co chrlí vodu u pobřeží.
Ej, hoši, bubny do člunů,
a lan se chopte, hoj!
Dnes ulovíme tučnou velrybu,
jen každý ruku s rukou spoj!
Vesele, braši, do díla, ať zjasní se vám tvář,
až zasáhne svou velrybu statečný harpunář!
HLAS DŮSTOJNÍKA Z VELITELSKÉ PALUBY:
Osmá půlhodina padla, střídat!
DRUHÝ NANTUCKETSKÝ NÁMOŘNÍK:
Počkejte s tím sborem! Osmá padla! Slyšíš, zvoníku? Odbij na zvon osm, Pipe, ty černý uličníku! A já zavolám hlídky! Mám hubu jako na to dělanou – hubu jako vrata. Tak, tak _(_vstrčí hlavu do palubního otvoru). Hlíd-ky z pra-vo-bo-ku, a-hoj! Osmá padla, vy tam dole! Vyvalte se!
HOLANDSKÝ NÁMOŘNÍK:
To se to dnes chrápe, brachu; ohromně správná noc. To dělá to víno našeho starého Mogula: někoho oddělalo, někoho rozdělalo. My zpíváme; oni spí – už jo, leží tam a chrní jako štěňata. Zahulákej na ně ještě jednou. Vem si tuhle měděnou rouru a skrz ni na ně zahulákej. Řekni jim, ať už nechají těch snů o holkách. Řekni jim, že přišlo vzkříšení; musí dát poslední hubičku a jít k poslednímu soudu. Tak to má být – to je ono. Ty nemáš hrdlo pokažené amsterodamským máslem.
FRANCOUZSKÝ NÁMOŘNÍK:
Pst, hoši! Skočme si trochu, než zakotvíme pod pokrývkou. Co tomu říkáte? Přichází druhá hlídka. Všichni na nohy. Pipe! Pipíčku! Hurá, břinkni do té tamburíny!
PIP (nevrle a ospale):
Copak já vím, kde je!
FRANCOUZSKÝ NÁMOŘNÍK:
Tak bubnuj na břicho a hýbej ušima. Jen do tance, kamarádi; všichni vesele, tak to má být, hurá! Zatraceně, vy nechcete tancovat? Postavte se teď do řady, hezky za sebou, a spusťte dupáka. Natřásejte se! Od podlahy! Jen hezky od podlahy!
ISLANDSKÝ NÁMOŘNÍK:
Ta tvá podlaha se mi nelíbí, kamaráde. Je to pro mne moc jarní. Jsem zvyklý na podlahy z ledu. Lituji, že vám tak kazím náladu, ale omluvte mě.
MALTSKÝ NÁMOŘNÍK:
Mě taky. Kde máte děvčata? Leda blázen popadne pravou rukou svou vlastní levici a řekne sám sobě: „Těší mě.“ Kde jsou partnerky? Musíme mít partnerky!
SICILSKÝ NÁMOŘNÍK:
Ano, děvčata a zeleň! To bych si s vámi skočil! Jistě, poskočil bych jako luční kobylka.
NÁMOŘNÍK Z LONG ISLANDU:
Nu, nu, dobrá, bručouni, vždyť je nás tady dost. Kujte železo, dokud je žhavé, jak já říkám. Všechny nohy budou brzy okované! A, tady přichází hudba! Tak do toho!
AZORSKÝ NÁMOŘNÍK (vylézá z palubního otvoru a vyhodí ven tamburínu):
Tady ji máš, Pipe. A tady je místo na rumpálu. Vylez si nahoru. Tak, hoši, do toho!
(Polovina jich tančí při tamburíně. Někteří slézají pod palubu. Někteří spí nebo leží mezi svinutými lany. Všude se ozývá klení.)
AZORSKÝ NÁMOŘNÍK (tančí):
Jen do toho, Pipe! Brnkni na to, muzikante! Brnkej, drnkej, řinkej, zvonečkáři! Ať z toho jiskry lítají! Ať třeba rolničky prasknou!
PIP:
Rolničky? Tady se právě jedna utrhla a upadla. Moc do toho třískám.
ČÍNSKÝ NÁMOŘNÍK:
Tak cvrnkej na zuby, jen spusť! Udělej ze sebe pagodu.
FRANCOUZSKÝ NÁMOŘNÍK:
Jen zvesela! Drž se, Pipe, dokud si to neodskáču! Jen do toho, ať třísky lítají! Mrskněte sebou!
TAŠTEGO (klidně pokuřuje):
A tomuhle říká běloch zábava. Uf! Ušetřím si pot.
STARÝ NÁMOŘNÍK Z MANU:
Rád bych věděl, zda si ti veselí mládenci dovedou představit, nad čím tancují. Zatančím si nad tvým hrobem – na mou duši – to bývá nejhorší vyhrůžka povětrných žen, co čekávají v noci na nárožích. Ach, Ježíši! Když jen pomyslím na ta nezkušená loďstva a ty nezkušené posádky! Inu, ba, celý svět je možná kulatý a točí se dokola, jak to vy učení říkáte, a pak je to docela v pořádku, udělat si z něho tančírnu. Jen tančete, hoši, vždyť jste mladí; také jsem byl kdysi mlád.
TŘETÍ NANTUCKETSKÝ NÁMOŘNÍK:
Hrome! Pf! Tohle je horší než veslovat za velrybou v bezvětří. Dej mi bafa, Taši!
(Přestanou tancovat a utvoří skupiny. Zatím obloha ztemní a zvedne se vítr.)
VÝCHODOINDICKÝ NÁMOŘNÍK:
Při Brahmovi! Brzy budeme mít zase mokrou plavbu, hoši. Posvátný Ganges s vysokou vodou se proměnil ve vítr. Ukázals své chmurné čelo, Šivo!
MALTSKÝ NÁMOŘNÍK (naklání se a mává čapkou):
To jsou vlny – pěnové čepičky se teď daly do tance. Brzy budou třepat třásněmi. Kdyby tak všechny vlny byly ženské, to bych se tam vrhl a věčně bych s nimi tancoval. Nic na světě není tak sladké – nebe se tomu nevyrovná! – jako letmý pohled na teplá, dmoucí se ňadra při tanci, když rozestřené paže skrývají takové zralé, pukající hrozny.
SICILSKÝ NÁMOŘNÍK (opírá se o loket):
Nemluv mi o tom! Ach, chlapče – prchavé spletení údů – sladké kolébání – laskání – vzruchy. Ret, srdce, bok – o všechno zavadíš – ustavičné doteky a oddalování! Dej pozor, nesmíš ochutnat, jinak by ses přesytil. Co, pohane? (Strčí do něho.)
TAHITSKÝ NÁMOŘNÍK (spočívá na rohoži):
Buď pozdravena posvátná nahota našich tanečnic! Híva, híva! Ach, Tahiti s nízko spuštěnými závoji a vysokými palmami! Dosud odpočívám na tvé rohoži, ale tvá měkká půda mi unikla. Viděl jsem, jak tě v lese pletli, má rohoži! Bylas zelená prvního dne, když jsem tě odtamtud přinesl; teď jsi odřená a docela uschlá. Ach – ty ani já nedovedeme snášet tu změnu! Což kdybychom se tak přenesli pod tvou oblohu? Slyším hučet bystřiny z vrcholku Pirohiti, když se v kaskádách řítí po skalách dolů a zaplavují vesnice. Vichřice, vichřice! Vzhůru, člověče, postav se jí! (Vyskočí.)
PORTUGALSKÝ NÁMOŘNÍK:
Jak se moře valí a naráží na bok! Buďte pohotově, chlapci, ať skasáme plachty! Větry právě kříží meče, co nevidět se do sebe pustí.
DÁNSKÝ NÁMOŘNÍK:
Praskej, praskej, stará lodi! Dokud praskáš, dotud držíš. Výborně! Kormidelník tě drží dobře za uzdu. Nebojí se o nic víc než ostrovní pevnost v Kategatu, kterou tam postavili, aby proti Baltu bojovala děly bičovanými bouří, na nichž se usazuje mořská sůl.
ČTVRTÝ NANTUCKETSKÝ NÁMOŘNÍK:
Má rozkazy, na to nezapomeňte. Slyšel jsem, jak mu starý Achab říkal, že musí vždycky rozbít náraz větru, asi jako se rozbije vodotrysk pistolí! – Vpal svou loď přímo do něho!
ANGLICKÝ NÁMOŘNÍK:
Proklatě! Ale ten starý je přece jen ohromný chlap! Máme mu chytat jeho velrybu! K tomu jsme tady!
VŠICHNI:
Ano! Ano!
STARÝ NÁMOŘNÍK Z MANU:
Jak sebou ty tři jedle zmítají! Jedle je nejhouževnatější ze všech stromů; když je přenesena do jakékoli jiné půdy, snese to, a tady má jenom prokletou hlínu – posádku. Jen pevně, kormidelníku, jen pevně! Tohle je počasí, kdy chrabrá srdce na moři zatouží po břehu a lodi obrácené kýlem vzhůru pukají. Náš kapitán má mateřské znamení – a podívejte se tamhle, hoši, na obloze je také znamení, a příšerné, vidíte? Vše ostatní je černé jako smola.
DAGŮ:
Co na tom? Kdo se bojí černého, ten se bojí mne. Jsem vytesán z černi!
ŠPANĚLSKÝ NÁMOŘNÍK (stranou):
Chce se vytahovat – ach, ten starý protiva mě dopaluje. (Postoup_í_ vpřed.) Ano, harpunáři, tvoje rasa je nepopiratelně temnou stránkou lidstva – opravdu, ďábelsky temná. Nic ve zlém!
DAGŮ (zachmuřeně):
Vůbec ne.
NÁMOŘNÍK ZE SANTIAGA:
Ten Španěl je blázen nebo opilý. Ale to není možné, ledaže by v jeho případě kořalka našeho starého Mogula účinkovala moc pomalu.
PÁTÝ NANTUCKETSKÝ NÁMOŘNÍK:
Co jsem to viděl? Zablýsklo se? Ano.
ŠPANĚLSKÝ NÁMOŘNÍK:
Ne. To Dagů vycenil zuby.
DAGŮ (vyskočí):
Spolknu tě, panáku! Bledá tvář, bledý zbabělec!
ŠPANĚLSKÝ NÁMOŘNÍK (postaví se proti němu):
Probodnu tě ze srdce rád. Velké tělo, malý duch!
VŠICHNI:
Rvačka! Rvačka! Rvačka!
TAŠTEGO (vyfoukne oblak kouře):
Rvačka dole, rvačka nahoře. Bohové a lidé – obojí se rvou! Uf!
PLAVČÍK Z BELFASTU:
Rvačka! Hurá, ať je rvačka! Chválabohu, rvačka. Jen do toho!
ANGLICKÝ NÁMOŘNÍK:
Ale poctivě! Vemte Španělovi nůž! Udělejte kolo! Kolo!
STARÝ NÁMOŘNÍK Z MANU:
Už je hotovo! Tam! Kruh obzoru. V tom kruhu zabil Kain Abela. Čistá práce, řádná práce, či ne? Proč jsi tedy, Bože, udělal to kolo?
HLAS DŮSTOJNÍKA Z MŮSTKU:
K zvedacím lánům! Nadkošové plachty! Skasat košovky!
VŠICHNI:
Vichřice! Vichřice. Hoďte sebou, mariňáci! (Rozběhnou se.)
PIP (krčící se pod rumpálem):
Mariňáci? Bůh pomáhej takovým mariňákům! Prásk! Bum! Tam letí kosatkový stěh! Bum, prásk! Nebesa! Skrč se ještě víc, Pipe, tady letí horní ráhno! Je to horší než být v lese za vichřice poslední den v roce. Kdo by teď lezl pro kaštany? Ale tamhle lezou, všichni proklínají, ale já nelezu. Mají pěkné vyhlídky, jsou na cestě do nebe. Drž se pořádně! Jemináčku, to je vichřice! Ale tam ti braši – těm je ještě hůř – tady máte tu bílou bouři! Bílá bouře! Bílá velryba, ach, ach! Slyšel jsem právě celé jejich povídání, a bílá velryba, ach, ach – o té se mluvilo jen jednou a teprve dnes večer – třesu se po celém těle jako má tamburína – ten hroznýš, ten starý muž je zapřísahal, aby ji ulovili! Ach, ty velký bílý Bože někde tam nahoře v té temnotě, měj slitování s malým černým hochem tady dole! Zachraň ho přede všemi lidmi, kteří nemají srdce, aby pocítili strach!