LXVII.ROZSEKÁVÁNÍ VELRYBY

Byla to sobotní noc, a po ní takováhle neděle! Všichni velrybáři jsou ex officio zastánci porušování neděle. Kostěná Pequod se proměnila v jakési jatky a každý námořník se stal řezníkem. Byli byste si mohli myslet, že jsme obětovali deset tisíc červených volů mořským bohům.

Nejprve jsme vztyčili obrovské kladkostroje pro rozsekávání, které mimo jiné těžké předměty mají spoustu kladek, obvykle zeleně natřených – jeden člověk je nemůže uzvednout – a tento obrovský chuchvalec hroznů jsme pevně připoutali k dolnímu stožáru, nejpevnějšímu místu nad lodní palubou. Konec lana podobného kabelu se proplétal spletitými kladkami, potom jsme jej zavedli k rumpálu a obrovský dolní kotouč kladkostroje jsme spustili nad velrybu. K této kladce je připoután ohromný hák na tuk, vážící asi sto liber. Důstojníci Starbuck a Stubb teď na lešení po boku lodi dlouhými rýči vysekávali v těle díru na zastrčení háku nad bližší ploutví. Vysekali širokou půlkruhovou rýhu kolem otvoru, zastrčili hák a teď většina posádky začala s divokým pokřikem otáčet rumpálem. Celá loď se ihned naklonila na bok, každý šroub z ní vylézal jako ve starém domě hlavičky hřebíků za mrazivého počasí, třásla se a kývala poděšenými stožáry k obloze. Víc a víc se nakláněla k velrybě, každou skřípavou obrátku rumpálu provázelo pomocné vzdutí vln, až konečně bylo slyšet rychlé, ohromující prasknutí a loď se s mocným zašplíchnutím narovnala, odskočila od velryby a vítězný kladkostroj zvedal do výše odtržený polokruhovitý konec prvního tukového pásu. Protože tuk obaluje velrybu stejně jako kůra pomeranč, odlupuje se z těla ve spirálách docela tak, jako někdy loupeme pomeranč. Pod stálým tahem rumpálu se velryba ve vodě ustavičně otáčela a tuk se v jednom pravidelném pruhu odlupoval podle rýhy zvané „šál“, kterou současně vysekával rýč Starbuckův i Stubbův. A stejně rychle, jak se tuk odlupuje, a právě tím pohybem se odlupovaný pás zvedá stále výš a výš, až se jeho konec dotýká vrcholu hlavního stožáru. Tehdy přestanou muži u rumpálu točit, na chvíli se obrovská masa houpá, jako by byla spuštěna z oblohy, a každý si musí dát dobrý pozor, aby ho nezasáhla, poněvadž by mu dala pořádný pohlavek, mohla by ho shodit střemhlav přes palubu.

Jeden z přítomných harpunářů teď přistoupí s dlouhým, ostrým nástrojem zvaným zlezačský meč, vyčká vhodné příležitosti a vyřízne obratně dost velkou díru do spodní části kývajícího se pásu. Do této díry se pak zarazí hák na konci druhého výpomocného kladkostroje, aby byl tukový pás upevněn a tak přichystán pro další úkon. Potom obratný harpunář s mečem všechny napomene, aby se nepřibližovali, znovu se zkušeně vrhne k vrstvě tuku a rozřízne ji několika příčnými, odvážnými a prudkými řezy ve dví, takže zatímco krátká spodní část je stále ještě upevněna, dlouhá horní část, zvaná pokrývkový pás, se houpá volně a je možno ji spustit. Plavci u rumpálu se opět dají do zpěvu, jeden kladkostroj loupe a zvedá druhý pruh z velryby, druhý kladkostroj se pomalu spouští a odtržený pás prochází hlavním palubním otvorem rovnou dolů, do prázdného prostoru v podpalubí zvaného tukárna. V tomto setmělém podpalubí stále svinují rozličné hbité ruce dlouhý pás pokrývky, jako by to byla mohutná živá spleť hadů. Tak práce pokračuje. Oba kladkostroje současně zvedají a spouštějí. Velryba i rumpál sténají, zvedači prozpěvují, muži v tukárně svinují pás, důstojníci odsekávají šál, loď praská a námořníci občas klejí, aby si tak ulevili při všeobecné dřině.