LXXVI.BERAN

Nežli navždy opustíme hlavu vorvaně, chtěl bych, aby si každý z vás jako rozumný fyziolog zvlášť dobře povšiml, jak vypadá její přední část ve vší své pevné soustředěnosti. Chtěl bych, abyste ji teď zkoumali jen z toho hlediska a mohli bez nadsázky rozumně odhadnout, jaká drtivá síla v ní asi je utajena. Je to velmi důležitá věc, poněvadž tuto otázku si musíme buď sami uspokojivě vyřešit, nebo navždy zůstat nevěřící, pokud jde o jednu z nejděsivějších a přitom neméně pravdivých událostí, jaké kdy najdeme v písemných památkách minulých dob.

Všimli jste si, že pluje-li vorvaň normálně, předek jeho hlavy naráží na vodu plochou téměř svislou; pozorujete, že spodní část hlavy značně ustupuje dozadu, takže tvoří jakýsi přístřešek pro dlouhou dutinu, do níž zapadá trámcovitá dolní čelist; vidíte dále, že tlama je úplně pod hlavou, asi jako kdyby vaše ústa byla úplně pod bradou. Pozorujete, že velryba nemá žádný vnější nos, a pokud nějaký nos má – dýchací otvor – je umístěn na temeni hlavy. Pozorujete, že vorvaní oči a uši jsou po stranách hlavy, téměř ve třetině celé jeho délky od čela. Proto jste teď jistě seznali, že čelo vorvaňovy hlavy je prázdná, slepá stěna bez jediného ústroje a vůbec bez jakéhokoli citlivého výrůstku. Musíte si dále všimnout, že pouze na spodním kraji té části čela, která ustupuje dozadu, rýsuje se nezřetelně kost, a teprve když proniknete asi dvacet stop od čela, přijdete na plný útvar lebeční. Tato obrovská masa bez kostí je tedy jen jakýmsi nárazníkem. Ačkoli, jak se brzy ukáže, její obsah zčásti tvoří velmi jemný tuk, musíte se teď konečně seznámit s povahou látky, která tak nedobytně uzavírá všechnu tuto zdánlivou změkčilost. Již dříve jsem vám vylíčil, že tuková vrstva obaluje tělo vorvaně jako kůra pomeranč. A stejně obaluje hlavu, jen s tím rozdílem, že obal okolo hlavy není sice tak silný, ale je ze zvláštní odolné hmoty, v které nejsou kosti, a kdo s ní neměl co dělat, nedovede dobře pochopit, v čem ta odolnost záleží. Nejlépe nabroušená harpuna, nejostřejší kopí, vržené nejsilnější lidskou rukou, odskakují od něho bezmocně. Vypadá to, jako by čelo vorvaně bylo vydlážděno koňskými kopyty. Nemyslím, že by se v něm skrýval nějaký cit.

Vzpomeňte si ještě na jinou věc. Co dělají námořníci, když v dokách mají náhodou na sebe narazit dvě velké naložené lodi z Indického oceánu? Nestrkají mezi ně tam, kde má dojít k doteku, prostě nějakou tvrdou hmotu, jako železo nebo dřevo. Ne, přidržují tam velký kulatý nárazník z provazů a korku, obalený velmi tuhou a tlustou volskou koží. Tento nárazník snese statečně a zcela beze škody náraz, který by rozdrtil dubové páky a železné sochory. To samo o sobě dostatečně ozřejmuje nepopiratelný fakt, k němuž směřuji. Ještě mě napadlo toto: Obyčejná ryba má v sobě tak zvaný plovací měchýř, který se podle nutnosti stahuje nebo roztahuje; a pokud je mi známo, vorvaň nic takového v sobě nemá. Uvažujeme-li o věci jinak nevysvětlitelné, že totiž dovede stlačit hlavu úplně pod hladinu a hned ji zase vyzvednout vysoko nad vodu, uvážíme-li, že obal vorvaně je neomezeně pružný a vnitřek hlavy jedinečný, je nasnadě domněnka, že snad tyto mystické plástve jakýchsi plicních sklípků mají neznámé dosud a netušené spojení s vnějším vzduchem, takže se mohou vzduchem stahovat a roztahovat. Je-li tomu tak opravdu, představte si nezdolnost oné síly, podporované živlem nejméně hmatatelným a ze všech nejzhoubnějším!

Dejte pozor. Plovoucí vorvaň před sebou neúchylně žene tuto mrtvou, nedobytnou, nezranitelnou stěnu i tu nesmírně živou věc uvnitř a za tím pluje celá masa obrovského těla, které bývá měřeno jen jako narovnané dříví – na sáhy – a celé to tělo je poslušno jediné vůle jako tělo nejmenšího hmyzu. Až vám tedy později budu podrobně vykládat o všech těch zvláštnostech a soustředění síly, utajené všude v té mohutné velrybě, až vám ukáži některé z jejích méně závažných rozumových činů, doufám, že se odřeknete vší nedůvěry, pramenící z neznalosti, a budete hotovi při tom setrvat, takže ani brvou nehnete, i kdyby si vorvaň našel průchod šíjí Panamskou a smísil oceán Atlantický s Tichým oceánem. Vždyť dokud neuznáte velrybu, jste pouhými maloměšťáky a snílky, pokud jde o pravdu. S čistou pravdou se mohou setkat jen obři, kterých se oheň netkne; jaké malé vyhlídky mají potom maloměšťáci! Co se stalo slabošskému mladíkovi, který pozdvihl závoj obávané bohyně v Sais?