CIX.ACHAB A STARBUCK V KAJUTĚ

Nazítří zrána čerpali jako obvykle vodu z lodi; a hle! s vodou vycházelo nemalé množství oleje. Sudy dole měly asi ošklivou trhlinu. Vzbudilo to mnoho obav; Starbuck sešel do kajuty, hlásit tuto nepříjemnou zprávu.¹ Pequod, plující od jihozápadu, blížila se nyní k Tajvanu a k ostrovům Batanes, mezi kterými leží tropická brána z vod čínských do Tichého oceánu. Starbuck tedy našel Achaba nad rozvinutou celkovou mapou východních souostroví a ještě nad jinou, představující dlouhá východní pobřeží japonských ostrovů – Nipponu, Matsmai a Šikoku. Sněhobílou novou nohu ze slonoviny měl opřenu o přišroubovanou nohu stolu a v ruce držel dlouhý nůž, zahnutý jako zahradnická žabka. Podivuhodný stařec, obrácen zády ke dveřím, vraštil čelo a znovu sledoval své staré plavby.

„Kdo je tu?“ zvolal, když uslyšel kroky u dveří, ale neobrátil se. „Na palubu! Zmiz!“

„Kapitán Achab se mýlí, to jsem já. Olej ve skladišti uniká, pane. Musíme zavěsit menší kladkostroje a náklad přerovnat.“

„Zavěsit kladkostroje a přerovnat? Teď, když se blížíme k Japonsku? Zastavit tady na týden a hrát si s hromadou starých ob­ručí?“

„Buď to uděláme, pane, nebo ztratíme za den víc oleje, než můžeme získat za celý rok. Když jsme za něčím urazili dvacet tisíc mil, abychom to dostali, stojí nám to za záchranu, pane.“

„Ano, ano, jen dostaneme-li to.“

„Mluvil jsem o oleji ve skladišti, pane.“

„Ale já o něm vůbec nemluvil, ani na něj nemyslil! Zmiz! Ať teče! Já jsem také samá trhlina. Ano, trhlina na trhlině! Nejenom plný tekoucích sudů, ale tyto tekoucí sudy jsou v tekoucí lodi. A to je horší stav nežli stav Pequody, člověče. A přece nezastavuji, abych ucpával svou trhlinu, neboť kdo ji může najít v plně naloženém skladišti? Nebo i když ji nalezne, jak může doufat, že ji ucpe za skučící bouře tohoto života? Starbucku, nedám zvednout malé kladkostroje.“

„Co tomu řeknou majitelé, pane?“

„Ať si majitelé stojí na nantucketském břehu a snaží se překřičet tajfuny! Co je Achabovi do toho? Majitelé, majitelé! Věčně mi meleš, Starbucku, o těch mizerných majitelích, jako kdyby majitelé byli mým svědomím. Ale podívej se, jediným opravdovým majitelem čehokoli je velitel. A pamatuj si, mé svědomí je v kýlu této lodi. – Na palubu!“

„Kapitáne Achabe,“ pravil rudnoucí důstojník, pokročiv dále do kajuty, s odvahou tak obzvlášť uctivou a obezřelou, že se zdálo, jako by se nejen všemožně vystříhal projevit ji navenek, ale jako by zároveň uvnitř sám sobě ani zpola nedůvěřoval. „Lepší člověk než já by u tebe asi snadno přehlédl, co by ho rázem pobouřilo, kdyby šlo o muže mladšího. Ano, a o šťastnějšího, kapitáne Achabe!“

„U všech ďáblů! Ty se opovažuješ přemýšlet o mně kriticky? Na palubu!“

„Ne, pane, ještě ne! Žádám tě o to. A odvažuji se, pane – být trpělivý! Což si neporozumíme lépe než dosud, kapitáne Achabe?“

Achab strhl z věšáku nabitou pušku (která je součástí kajutního zařízení u většiny lodí plujících do jižních moří), a namířiv ji na Starbucka, zvolal: „Je jediný Bůh, který je pánem na zemi, a jediný kapitán, který je pánem na Pequodě! – Na palubu!“

Podle důstojníkových planoucích očí a rozpálených tváří byste se byli na chvíli skoro domnívali, že opravdu již dostal oheň z namířené hlavně. Ale ovládl své rozechvění, vykročil skoro klidně, a když opouštěl kajutu, zastavil se na okamžik a řekl: „Použils proti mně násilí, ale neurazils mě, pane. Proto tě nevaruji, aby ses měl na pozoru před Starbuckem – jen by ses smál; ale ať se má Achab na pozoru před Achabem! Měj se na pozoru sám před sebou, starče!“

„Nabývá odvahy, ale přece jen poslouchá; to je nejostražitější odvaha!“ zamumlal Achab, když Starbuck odešel. „Co to řekl – Achabe, měj se na pozoru před Achabem – na tom něco je!“ Potom, používaje bezděčně muškety za hůl, přecházel s tvrdým výrazem po malé kajutě. Zachmuřené čelo Achabovo se brzy vyjasnilo; kapitán zavěsil zbraň na věšák a odebral se na palubu.

„Jsi přece jen příliš dobrý chlapík, Starbucku,“ řekl tlumeně důstojníkovi a potom zvýšeným hlasem povelel posádce: „Stáhněte nadkošové plachty a skasejte košovky, vpředu i vzadu; zatáhněte hlavní ráhno, vytáhněte malé kladkostroje a vnikněte do hlavního skladiště!“

Bylo by asi marné dohadovat se, proč tak Achab jednal, jako by respektoval Starbucka. Mohl to být záblesk čestnosti nebo pouhá opatrná diplomacie, jež za těchto okolností naprosto zakazovala nejmenší náznak otevřené, třebas jen přechodné nespokojenosti u nejdůležitějšího důstojníka na lodi. Malé kladkostroje byly tedy vytaženy.