XCV.TALÁR

Kdybyste vstoupili na palubu Pequody v určité fázi tohoto posmrtného zpracování velryby a kdybyste zašli dopředu, blízko k rumpálu, jistě byste si s nemalou zvědavostí prohlíželi velmi zvláštní, záhadný předmět, který byste tu spatřili ležet podélně ve žlabu na straně závětrné. Ani podivuhodná cisterna v ohromné velrybí hlavě, ani obrovská vykloubená spodní čelist, ani zázračně symetrický ocas, nic z toho by vás tak nepřekvapilo jako pouhý letmý pohled na onen nevysvětlitelný kužel – delší nežli dlouhán z Kentucky, asi stopu v průměru u základny a smolně černý jako Jojo, ebenový bůžek Kvíkvegův. A je to opravdu bůžek, nebo spíše za starých dob se mu bůžkové podobali. Taková modla, jaká byla nalezena v tajných hájích královny Maachy v Judei. Její syn Aza ji pro uctívání modly sesadil, hroznou modlu zničil a spálil při potoku Gedron, jak je chmurně vylíčeno v patnácté kapitole První Knihy Královské.

Pohleďte na námořníka, kterému se říká kráječ! Přichází a s pomocí dvou námořníků zvedá na záda grandissima, jak tomu námořníci říkají, a sehnut klopýtá s ním pryč jako granátník odnášející mrtvého kamaráda z bojiště. Složiv jej na přední palubě, začíná z něho nyní válcovitě stahovat tmavou kůži, jako africký lovec stahuje kůži z hroznýše. Když skončí stahování, obrátí kůži vnitřkem navrch jako nohavici u kalhot, pořádně ji vytáhne, aby se její průměr skoro zdvojnásobil, a konečně ji řádně roztaženou pověsí na ráhna, aby vyschla. Zanedlouho je sňata. Kráječ z ní uřízne asi tři stopy od užšího konce, vyřízne kousek od kraje dvě díry pro paže, po délce ji na sebe natáhne. Nyní před vámi stojí oblečen do taláru svého zaměstnání. Jen tento oblek ho od nepamětných dob dostatečně chrání, když vykonává zvláštní práce, které mu ukládá služební povinnost.

Jeho služební povinnost záleží v tom, že rozkrajuje velké kusy tuku do kotlů. Provádí se to na podivné dřevěné koze, řezací stolici, která stojí jedním koncem u zábradlí a má pod sebou velkou káď, do níž rozsekané kousky padají jako listy ze stolu rozohněného řečníka. Zahalen v roucho ctihodně černé, stojí tu kráječ na význačné kazatelně, pilně se obíraje listy z bible: jaký to kandidát na arcibiskupa! Jaký by to byl chlapácký papež!¹