CXVII.HLÍDKA U VELRYBY

Čtyři velryby, které byly onoho večera zabity, zahynuly daleko od sebe; jedna daleko na straně návětrné, druhá blíže na straně závětrné, jedna před přídí a jedna za zádí. Tyto poslední tři jsme přivlekli k lodi před setměním. Velryba na straně návětrné nemohla být přivlečena, až ráno, a člun, který ji zabil, zůstal u jejího boku po celou noc. Byl to člun Achabův.

Do dýchacího otvoru mrtvé velryby zarazili zpříma vlajkovou tyč a lampa zavěšená na jejím konci vrhala světlo mdle blikající na lesklý černý hřbet a daleko vůkol na půlnoční vlny, které něžně omývaly široké boky velryby jako mírný příboj na pláži.

Zdálo se, že Achab a celá posádka jeho člunu spí, až na Fedallaha, jenž se krčil na přídi a pozoroval žraloky, kteří paprskovitě obléhali velrybu a ocasy občas zavadili o lehké cedrové dřevo člunu. Zvuk jako sborové úpění nevykoupených duchů z Gomory nad Mrtvým mořem se chvějivě nesl vzduchem.

Když se Achab vytrhl z dřímoty, spatřil Fedallaha tváří v tvář. Obklopeni noční temnotou vypadali jako poslední muži v zatopeném světě. „Zase se mi o tom zdálo,“ řekl.

„O pohřebním voze? Což jsem ti neřekl, starče, že ti není souzen ani pohřební vůz, ani rakev?“

„A jak jsou pohřbíváni ti, kteří zemrou na moři?“

„Ale já jsem řekl, starče, že než bys mohl zemřít za této plavby, musel bys dříve vskutku vidět dvojí pohřební vůz na moři. Nejprve jeden, který by nebyl zhotoven lidskýma rukama; a viditelné dřevo toho druhého by muselo vyrůst v Americe.“

„Ano, ano! Věru zvláštní podívaná, Fedallahu! – Pohřební vůz s chocholy peří, plující přes oceán, a vlny místo nosičů příkrovu. Ha! Taková podívaná se nám hned tak nenaskytne.“

„Věř tomu nebo ne, ale ty nemůžeš zemřít, dokud to nespatříš, starý muži.“

„A co bylo řečeno tobě?“

„I když to bude poslední cesta, přece půjdu před tebou jako tvůj lodivod.“

„A půjdeš-li tak napřed – dojde-li vůbec k tomu – pak tedy, nežli budu moci následovat, musíš se přede mnou ještě objevit jako můj lodivod? – Nebylo to tak? Dobrá; jenom kdybych věřil všemu, co říkáš, můj lodivode! Mám zde tedy dvě záruky, že ještě zabiji Moby Dicka a přežiji to.“

„Přijmi ještě jednu záruku, starý muži,“ řekl Pars a jeho oči zasvítily jako světlušky ve tmě. „Tebe může usmrtit jen konopí.“

„Oprátka, myslíš. Pak jsem nesmrtelný na zemi i na moři,“ zvolal Achab s posupným smíchem. „Nesmrtelný na zemi i na moři!“ Oba opět zmlkli jako jeden muž. Nadešel úsvit a spící posádka se začala zvedat ze dna člunu. Ještě před polednem byla mrtvá velryba přivlečena k lodi.