LXXXVIII.ŠKOLY A UČITELÉ

Předešlá kapitola vylíčila obrovské společenstvo nebo stádo vorvaňů a také uvedla pravděpodobné příčiny těchto nesmírných shluků.

I když se někdy setkáme s tak velkými společenstvy, přece se i za našich dnů, jak už jsme viděli, vyskytnou občas menší, samostatné skupiny o dvaceti až padesáti členech. Takové skupiny se nazývají školy. Jsou obyčejně dvojího druhu: jedny se skládají téměř jen ze samiček a druhé jedině z mladých, silných samců neboli býků, jak se jim obvykle říká.

Rytířské služby škole samic prokazuje vždycky jeden zplna dospělý samec, veliký, ale ne starý, a kdykoli nastane poplach, projevuje svou statečnost tím, že se stáhne nazad a kryje útěk svých dam. Je to ve skutečnosti rozmařilý Turek, který se prohání po vodním světě, obklopen všemi blaženostmi a slastmi harému. Rozdíl mezi tímto Turkem a jeho konkubínami je překvapující. On bývá vždy největších leviatanských rozměrů, kdežto jeho dámy, i když jsou dorostlé, nedosahují ani jedné třetiny průměrně velkého samce. Jsou opravdu poměrně útlé; odvážil bych se tvrdit, že kolem pasu nemají více než šest yardů. Nicméně se nedá popřít, že celkem jsou dědičně náchylné k tělnatosti.

Je velmi zajímavé pozorovat tento harém a jeho pána na jejich bezstarostných toulkách. Jako lidé elegantního světa vyhledávají neustále i vorvaní samičky ve všem pohodlí nějakou změnu. Setkáte se s nimi na lince v době, kdy je rovníková krmná sezona v plném rozkvětu; snad se právě vrátily ze severních moří, kde trávily sezonu, a tak ošidily léto o všechnu nepříjemnou únavu z vedra. Po nějaký čas promenují na rovníku a potom se vydají do východních vod, tušíce, že tam nastane chladnější období, a uniknou tak další nadměrné teplotě ročního období.

Když poklidně plují vpřed na některé takové cestě, střeží velrybí milostpán žárlivě svou zajímavou rodinu, jakmile spatří nějaké cizí, podezřelé pohledy. Kdyby jim přišel do cesty neodpovědný, drzý mladý leviatan a chtěl se nějak důvěrně přiblížit k některé dámě, napadne ho paša s nesmírnou zuřivostí a zažene ho. To by to dopadalo, kdyby mělo být takovým neukázněným mladým zhýralcům dovoleno vniknout do svatyně domácího blaha! Jenže ať paša dělá, co chce, nemůže zcela vypudit pověstného Lotharia ze svého lůžka, neboť, běda, všechny ryby mají lůžko společné. Jako na pevnině bývají dámy příčinou nejzuřivějších soubojů mezi soupeřícími ctiteli, právě tak je tomu u velryb, kde dochází někdy k smrtelnému utkání, a to právě pro lásku. Vorvani bojují dlouhými spodními čelistmi a v zápase o prvenství je někdy do sebe zaklesnou, jako si losové v boji proplétají navzájem parohy. Nejednou byly chyceny velryby, které měly hluboké jizvy po těchto soubojích – rozryté hlavy, ulámané zuby, okousané ploutve a v některých případech i vykloubenou a pochroumanou tlamu.

Ale dejme tomu, že rušitel domácího blaha prchne před první zuřivostí pána harému. Potom je velmi zábavné pozorovat onoho pána. Obrovským tělem se něžně vsunuje vždy znovu mezi samice a chvíli tak zůstává, stále ještě v mučivé blízkosti mladého Lotharia, a tváří se jako zbožný Šalomoun, vzývající pokorně Boha mezi tisícem konkubín. Jsou-li jiné velryby v dohledu, velrybáři se zřídkakdy pustí za takovým tureckým pašou, poněvadž tito pašové příliš plýtvají svou silou, a mívají proto malou zásobu tuku. Pokud jde o syny a dcery, které zplodí, ti se musejí o sebe starat sami, nanejvýš jim pomáhá matka. Jako jiní nevybíraví potulní milovníci, které bychom mohli jmenovat, ani milostpán vorvaň se totiž valně nezajímá o dětský pokoj, i když má sebevětší zájem o budoár, a protože je velkým cestovatelem, zanechává své bezejmenné děti po celém světě; každé dítě je tedy cizokrajné. Přesto v určité době žár mládí hasne, přibývá let a mrzutosti, rozvaha se domáhá řádného odpočinku. Zkrátka, když se nasyceného Turka zmocní povšechná ochablost, tehdy láska k pohodlí a ctnosti nahradí lásku k ženám. Náš Turek zahájí impotentní, kajícné a karatelské životní období, zřekne se harému, rozpustí jej a změní se v příkladného starého mrzouta, který se potuluje o samotě po všech polednících a rovnoběžkách, odříkává modlitby a varuje každého mladého leviatana před omyly lásky.

Poněvadž velrybímu harému říkají rybáři škola, je její pán a vládce odborně nazýván učitelem. Je proto sice obdivuhodně ironické, ale jeho úloze pramálo přiměřené, že ač sám školu vyšel, chodí po světě a nevyučuje tomu, čemu se tam sám naučil, nýbrž dokazuje pošetilost všeho. Zdálo by se velmi přirozené, že jeho titul učitele je odvozen od jména daného jeho harému, ale někteří lidé se domnívají, že první člověk, který tak pojmenoval velrybu tureckého typu, jistě četl paměti Vidocqovy a dověděl se, jakým typem učitele byl v mladých letech onen proslulý Francouz a jaké vlastně byly ony tajemné lekce, které udílel některým svým žačkám.

Táž uzavřenost a samotářství, kterým se v pokročilém věku oddává velrybí učitel, je údělem všech starých vorvaňů. Skoro bez výjimky zjišťujeme, že osamělá velryba, jak se říká samotářskému leviatanu, bývá velice stará velryba. Jako ctihodný, mechem zarostlý Daniel Boone nechce u sebe mít nikoho než přírodu samu. Ji si bere za manželku ve vodních divočinách, a ta mu bývá manželkou nejlepší, třebaže má mnoho rozmarů a tajemství.

Školy složené jen z mladých a silných samců, o nichž jsme se předběžně zmínili, jsou pravým opakem škol harémových. Velrybí samice bývají příznačně bojácné, kdežto mladí samci čili čtyřicetisudoví býci, jak se jim říká, jsou ze všech leviatanů daleko nejbojovnější a při utkání příslovečně nejnebezpečnější – kromě těch podivuhodných šedohlavých velrybích starců, s kterými se občas setkáme a kteří bojují zarytě jako ďáblové podráždění bolestnou dnou.

Školy čtyřicetisudových býků jsou větší než školy harémové. Jako zástup univerzitních studentů jsou tito vorvani plni bojového zápalu, samý žert a rozpustilost; prohánějí se po světě tak bezstarostně a dovádivě, že by je žádný rozumný vedoucí pojišťovny nepojistil proti úrazu, jako by nepojistil výtržnického mladíčka z univerzity yalské nebo Harvardovy. Brzy ovšem skoncují s tímto bouřliváctvím, a když jsou asi ze tří čtvrtin dorostlí, rozejdou se a samostatně si hledají postavení, totiž harém.

Jiný rozdíl mezi samčí a samičí školou je ještě příznačnější pro obě pohlaví. Řekněme, že zasáhnete čtyřicetisudového býka – chudák, všichni jeho kamarádi ho opustí. Ale zasáhněte příslušnici harémové školy, a její družky ji obklopí se všemi známkami starostlivosti a někdy se drží tak blízko ní a tak dlouho, až to zaplatí životem.