LVI.O MÉNĚ NESPRÁVNÝCH OBRAZECH VELRYB A O PRAVDIVÝCH ZOBRAZENÍCH LOVU NA VELRYBY

Zmiňuji-li se o obludných obrazech velryb, velmi mě to láká, abych se tu zabýval ještě obludnějšími příběhy o nich, které lze najít v jistých knihách jak starých, tak moderních, zvláště v Pliniovi, Purchasovi, Hackluytovi, Harrisovi, Cuvierovi atd. Ale ponechám to stranou.

Znám jen čtyři uveřejněná díla o vorvaňovi: Colnettovo, Hug­ginsovo, Fréderica Cuviera a Bealeovo. V předchozí kapitole byla zmínka o Colnettovi a Cuvierovi. Hugginsovo dílo je mnohem lepší než práce oněch dvou, ale daleko nejlepší je dílo Bealeovo. Všechny Bealeovy kresby velryby jsou dobré, až na prostředního tvora na obraze tří velryb v různých polohách, který je v čele druhé kapitoly. Frontispice představuje čluny napadající vorvaně; je sice nakreslen tak, že může vzbudit vážné pochybnosti u některých lidí ze salonů, ale přece je obdivuhodně správný a celkový dojem odpovídá skutečnosti. Některé kresby vorvaňů u J. Rossa Browna jsou v obrysech dosti správné, ale jsou to špatné rytiny. To ovšem není jeho chyba.

Nejlepší obrázky grónské velryby jsou ve Scoresbym; ale jsou nakresleny v měřítku příliš malém, takže nedávají žádoucí dojem. Má jen jeden obrázek lovu na velryby, a to je žalostně málo, protože právě jen takové obrazy, když jsou aspoň trochu zdařilé, mohou vám dát přibližně pravdivou představu o živé velrybě, jak ji vidí živí lovci.

Ale celkem vzato nejlepší, i když v některých podrobnostech ne právě nejpřesnější zobrazení velryb a výjevů z lovu velryb nacházíme na dvou velkých francouzských rytinách, znamenitě provedených podle maleb jakéhosi Garneryho. Jedna představuje útok na vorvaně a druhá útok na grónskou velrybu. První rytina zobrazuje vznešeného vorvaně v plném majestátu jeho moci: vynořil se právě pod člunem z hlubin mořských a zvedá na hřbetě vrak proraženého člunu vysoko do vzduchu. Příď člunu je zčásti neporušena a je zachycena právě v okamžiku, kdy balancuje na páteři vorvaně. Na přídi v tomto jedinečném, nezachytitelném okamžiku vidíte vzpřímeného veslaře, zpola zahaleného zlobným vodotryskem z velryby, jak se chystá ke skoku jako ze strmého útesu. Celkové uspořádání je podivuhodně dobré a pravdivé. Poloprázdný buben s provazcem pluje po zběleném moři, v němž se kymácejí také dřevěné násady vyhozených harpun. Hlavy plovoucí posádky jsou rozptýleny kolem velryby; tváře plné hrůzy; v černé, bouřlivé dálce spěchá loď k místu zkázy. V některých anatomických podrobnostech této velryby lze najít vážné omyly, ale toho nedbejme, vždyť já bych za nic na světě nedovedl namalovat obraz tak dobrý.

Na druhé rytině člun právě přiráží k boku prchající velryby grónské; její bok je pokryt vilejši a černé tělo, obalené chaluhami, se valí mořem jako mechem obrostlá skála, která se utrhla od Patagonských útesů. Její přímé silné vodomety jsou černé jako saze; podle tak hustého dýmu v komíně byste soudili, že se dole v útrobách vaří znamenitá večeře. Mořští ptáci klovou do malých krabů, hlemýžďů a jiných mořských cukrovinek a mlsků, které grónská velryba někdy nosí na svém zamořeném hřbetě. A neustále se tento leviatan s odulými pysky řítí hlubokými vodami, nechávaje za sebou spoustu vzbouřené bílé pěny, a zmítá člunem na vlnách, jako by to byla lodička zachycená u lopatkových kol zaoceánského parníku. Takto je popředí výjevu celé divoce rozbouřené, kdežto vzadu, v obdivuhodném uměleckém protikladu, je skelná hladina moře uklidněna, plachty bezmocné lodi visí skleslé a zplihlé a nehybná je masa mrtvé velryby – dobytá pevnost s vlajkou dobyvatelů líně visící na tyči, zasazené do dýchacího otvoru.

Nevím, kdo je nebo byl malíř Garnery. Ale na to bych vsadil krk, že svůj námět buď poznal z vlastní zkušenosti, nebo byl znamenitě poučen některým zkušeným lovcem velryb. Francouzi jsou chlapíci v malování rušného pohybu. Jděte se podívat na všechny obrazy v Evropě – kde najdete takovou galerii živých a vzrušením dýchajících pláten jako ve vítězné síni ve Versaillích, kde se divák probojovává postupně všemi velkými bitvami Francie? Kde každý meč vypadá jako záblesk severní záře a kde ozbrojení králové a císařové po řadě pádí okolo, jako by tu hnali útokem korunovaní kentauři? Garneryho znázornění bitev na moři by věru patřila do té galerie.

Francouzi mají vrozenou schopnost zachytit malebnost jevů, což jak se zdá dosvědčují zvlášť jejich malby a rytiny s velrybářskými výjevy. Ačkoli nemají v rybářství ani desetinu zkušeností Anglie a ani tisícinu zkušeností Američanů, přece zásobili oba tyto národy vzácně dokonalými kresbami, jež dovedou vyjádřit samu podstatu velrybářského lovu. Angličtí a američtí kreslíři se spokojují většinou jen s mechanickým načrtnutím obrysů věcí, například bezduchého velrybího profilu, což je asi stejné, pokud jde o malebnost účinku, jako kdyby někdo nakreslil profil pyramidy. I Scoresby, právem proslulý lovec grónských velryb, předloží nám nejdřív ztuhlou grónskou velrybu v plné délce a snad tři čtyři jemné miniatury narvalů a delfínů a potom před námi rozvine celou řadu klasických rytin, zobrazujících háky člunů, sekací nože a trojramenné kotvy. S drobnohlednou pečlivostí Leuwenhoeckovou nám předkládá k prohlídce zářivý svět šestadevadesáti zvětšených arktických sněhových krystalů. Nechci se nijak dotknout toho znamenitého cestovatele (ctím ho jako zkušeného muže), ale při tak důležité látce bylo jistě nedopatřením, že si pro každý krystal neopatřil přísežné potvrzení u grónského smírčího soudce.

Kromě těch pěkných rytin Garneryových zasluhují zmínky ještě další dvě francouzské rytiny, jejichž autor se podpisuje „H. Durand“. Jedna sice nesouvisí přímo s naším vyprávěním, ale zasluhuje zmínky z jiného hlediska. Je to klidný polední výjev mezi ostrovy Tichého oceánu: francouzská velrybářská loď kotví v bezvětří u břehu a lenivě zásobuje palubu vodou; uvolněné plachty na lodi a dlouhé listy palem v pozadí visí zplihle v úplném bezvětří. Dojem je neobyčejně krásný, neboť obraz představuje otužilé rybáře při jednom z mála odpočinků v tropech. Druhá rytina je zcela odlišná: loď se zvrácenými plachtami na otevřeném moři a v samém ohnisku leviatanského života, podél boku grónskou velrybu. Paluba se při rozsekávání velryby naklonila k obludě, jako by to bylo molo. Člun spěšně odráží od tohoto rušného výjevu a chystá se pronásledovat vzdálenější velryby. Harpuny a kopí leží připraveny k zásahu, tři veslaři právě nasazují stožár do otvoru. Náhlé zvlnění moře člun zpola vyneslo z vody, takže se vzpíná jako kůň. Z lodi stoupá kouř ze škvařené velryby a podobá se kouři nad vesnicí kotlářů. Od návětrné strany se zvedá černý mrak, jenž s sebou nese bouři a déšť a zřejmě pobádá vzrušené námořníky, aby pracovali rychleji.