LXVIII.POKRÝVKA

Věnovali jsme nemalou pozornost onomu předmětu velmi spornému, totiž kůži velryby. Mluvil jsem o ní se zkušenými velrybáři na vodě a s učenými přírodopisci na souši. Můj původní názor zůstává nezměněn, ale je to jenom názor.

Otázka zní, co a kde je vlastně velrybí kůže? Již víte, co to je velrybí tuk. Tento tuk je svou stavbou cosi na způsob pevného, hustě vláknitého svalu, ale je houževnatější, pružnější a hutnější; vrstva bývá vysoká od osmi až deseti do dvanácti až patnácti palců.

I když se zprvu zdá pošetilé říkat o kůži určitého tvora, že má takovou tuhost a takovou tloušťku, přece tím takový předpoklad není vyvrácen. Vždyť z velrybího těla nemůžeme odtrhnout jinou soudržnou obalovou vrstvu než právě tento tuk, a čím jiným než kůží může být svrchní obalová vrstva každého zvířete, je-li dostatečně pevná? Pravda, z neporušeného těla zabité velryby můžete rukou seškrabat neobyčejně tenkou, průhlednou látku, která se trochu podobá nejtenčí vrstvě slídy, ale je skoro tak poddajná a měkká jako atlas – ovšem, jen dokud neuschne, protože potom se nejen smrští a srazí, ale je také tvrdá a křehká. Mám několik takových suchých kousků a používám jich jako záložek do svých knih o velrybách. Je to látka průhledná, jak jsem již řekl, a když jsem ji přiložil na potištěnou stránku, někdy jsem si liboval v představě, že zvětšuje písmena. Je přece zajímavé číst o velrybách, abychom tak řekli, jejich vlastními brýlemi. Chci však říci tolik: tato neobyčejně tenká, slídovitá látka, která, jak přiznávám, obaluje celé tělo velryby, nemůže být považována za kůži toho tvora, ale spíše za kůži kůže, možno-li se tak vyjádřit. Vždyť by bylo prostě směšné tvrdit, že vlastní kůže obrovité velryby je tenčí a křehčí nežli kůže novorozeněte. Ale již o tom nemluvme.

Považujme tuk za kůži velryby; tato kůže u vorvaně neobyčejně velkého vydá sto sudů tuku, a uvážíme-li, že množstvím či spíše váhou je tento tuk jen třemi čtvrtinami, a ne celým obsahem obalu, to už si můžeme udělat jakousi představu o ohromnosti této oživené hmoty, když sama část pouhé její kůže vydá takový rybník tekutiny. Počítáme-li, že deset sudů váží tunu, máme deset tun čisté váhy jen ze tří čtvrtin velrybí kůže.

Viditelný povrch živého vorvaně není nejmenším z mnoha divů, které u něho člověk nalézá. Téměř vždy je po celém těle křížem krážem pokryt nesčetnými řadami rovných čar tak hustě, že se to někdy podobá nejjemnější italské rytině, provedené linkovou manýrou. Ale nezdá se, že by byly vyryty na onu slídovitou vrstvičku, nýbrž spíše touto látkou prosvítají, jako kdyby byly vyryty přímo na tělo. Ale to ještě není všechno. V některých případech, máme-li ostrý a pozorný zrak, bývají tyto linky jako u skutečné rytiny jen podkladem pro kresbu docela jinou. Tyto kresby jsou hieroglyfické; totiž, nazýváte-li ony tajemné znaky na stěnách pyramid hieroglyfy, je toto slovo pravým výrazem pro náš případ. Moje spolehlivá paměť si zvlášť dobře udržela vzpomínku na hieroglyfy jednoho vorvaně, a tak jsem byl velmi překvapen deskou zobrazující staré indiánské znaky, vytesané na pověstných hieroglyfických palisádách na březích horního Mississippi. Jako ony tajemné skály zůstávají nerozluštěny i velryby tajemně poznamenané. Tato zmínka o indiánských skalách mi připomíná ještě něco jiného. Vedle všech ostatních jevů, jež nacházíme na povrchu vorvaně, najdeme nezřídka na jeho zádech a ještě častěji na bocích stopy četných oděrek, nepravidelných a nahodilých, které z valné části zničily pravidelné čárkování. Chtěl bych říci, že ony skály na mořském pobřeží Nové Anglie, o nichž se Agassiz domnívá, že jsou poznamenány prudkými drásavými nárazy obrovských plujících ledovců – rád bych řekl, že ty skály se po této stránce jistě nemálo podobají vorvaňům. Rovněž se mi zdá, že tyto jizvy na velrybě jsou patrně způsobeny nepřátelským dotekem jiných velryb, neboť jsem je našel nejčastěji u velkých, vyspělých velrybích býků.

Ještě několik slov o velrybí kůži neboli tuku. Jak už bylo řečeno, trhá se z ní v dlouhých kusech zvaných pokrývkové pásy. Jako většina námořních výrazů je i tento název zvolen velmi šťastně a je výrazný. Velryba je totiž opravdu do svého tuku zabalena jako do skutečné pokrývky nebo přikrývky. Nebo, ještě lépe, jako by si přes hlavu přehodila indiánský plášť poncho, který ji celou zahaluje. V této útulné pokrývce, obalující celé tělo, může mít velryba pohodlí za každého počasí, ve všech mořích, ve všech ročních obdobích a ve všech proudech. Jaký by byl osud, řekněme, takové grónské velryby v mrazivých, ledových mořích na severu, kdyby ji nechránil tento teploučký župan? Najdou se ovšem v severních ledových vodách také jiné čilé ryby, ale to jsou, jak si nutno uvědomit, vaše studenokrevné ryby bez plic, jejichž útroby jsou vlastně ledničkami; tvorové, kteří se ohřívají ve stínu ledovce, jako se cestující v zimě ohřívá v hostinci u ohně. Velryba, stejně jako člověk, má plíce a teplou krev. Zmrazte jí krev, a zemře. Jak podivuhodné je proto – pokud si věc takto nevysvětlíme – že tato velká obluda, která potřebuje tělesné teplo tak nutně jako člověk, jak je to podivuhodné, že se cítí doma právě v oněch arktických vodách, ponořena do nich po celý život až po pysky, v místech, kde námořníci, spadnou-li náhodou přes palubu, bývají často nalezeni po několika měsících kolmo zamrzlí uprostřed ledového pole jako moucha v jantaru. Ještě více nás však překvapí, když se dovíme, že krev polární velryby je teplejší než krev černocha na Borneu v létě. Bylo to dokázáno pokusem.

Zdá se mi, že v tom je vidět, jak vzácnou předností je silná životnost jednotlivce, jak vzácně výhodné jsou silné stěny a jak vzácným věnem je vnitřní prostornost. Ó člověče, obdivuj se velrybě a utvářej se podle ní! Zůstávej také ty teplý mezi ledem. Žij také na tomto světě, ale nepatři k němu. Buď chladný na rovníku a zachovej si tekutou krev u pólu. Jako ohromný svatopetrský dóm a jako ohromná velryba zachovej si, ó člověče, za všech období svou teplotu.

Ale jak je to snadné a zároveň beznadějné, dávat tato pěkná naučení! Kolik staveb je tak klenutých jako dóm svatého Petra a jak málo tvorů je tak obrovských jako velryba!