CXX.PALUBA KE KONCIPRVNÍ NOČNÍ HLÍDKY

[Achab stojí u kormidla. Starbuck přichází k němu.]

Musíme sejmout ráhno hlavní košové plachty, pane! Úvazek se uvolňuje a ráhnový zvedák na straně závětrné je skoro zničen. Mám je strhnout, pane?“

„Nic nestrhávej; přivaž je. Kdybych měl ráhna vrcholových plachtiček, vytáhl bych je nyní nahoru.“

„Pane? – Probůh, pane!“

„Nu?“

„Kotvy se uvolnily, pane. Mám je dát vytáhnout dovnitř?“

„Nic nestrhuj a ničím nehýbej; jenom všechno uvázat! Zvedá se vítr, ale dosud nedosáhl mých výšin. Rychle, a měj se k tomu! – U všech stěžňů a kýlů! Sejmout ráhno mé hlavní košové plachty! Ó vy pánpáteři! Nejvyšší plavidla byla dělána pro nejdivočejší větry, a toto mé mozkové plavidlo teď pluje mezi oblaky, jež letí o závod. Mám ráhno strhnout? Ach, jen zbabělci svinují plachty své duše za bouřlivých dob. Jak to tam nahoře rachotí! Považoval bych to dokonce za vznešené, kdybych nevěděl, že kolika je hlučná nemoc. Ach, vezměte si lék, vezměte si lék!“