XXXVIII.SOUMRAK

[U hlavního stožáru, o který se opírá Starbuck.]

Můj duch potkal víc než sobě rovného; je přemožen, a nadto šílencem! Nesnesitelně palčivé pomyšlení, že zdravý rozum musel složit zbraně na tomto bojišti! On však zaryl příliš hluboko a vyrazil ze mne všechen rozum! Tuším jeho bezbožný konec, ale cítím, že musím přispět svou pomocí, aby k němu dospěl. Ať chci nebo nechci, cosi nevyslovitelného mě k němu připoutalo; táhne mě to jako lano a já nemám nůž, aby je přeřízl. Hrozný stařec! Křičí: Kdo je nade mne? – Ano, je demokratický vůči všem nahoře; a hle, jak se vypíná nade všechny, kdo jsou dole! Ach! Vidím zřetelně svůj žalostný úděl – poslouchat a bouřit se proti tomu, a co horší, nenávidět, a přitom litovat. Vždyť v jeho očích čtu jakýsi temný žal, který by mě zkrušil, kdybych jím trpěl sám. A přece je tu naděje. Čas a příliv se rozlévají do široka. Nenáviděná velryba může plout ve vodách celé zeměkoule, jako může zlatá rybička plavat ve skleněné kouli. Snad ho Bůh odvrátí od jeho záměru, který uráží nebesa. Rád bych se vzmužil, kdybych neměl srdce jako z olova. Ale můj hodinový stroj došel; nemám klíček, kterým bych jej opět natáhl a zdvihl závaží svého srdce, jež řídí celý stroj.

[Výbuch bujného veselí z místnosti mužstva na přídi.]

Ach bože! Plout s takovou pohanskou posádkou, s muži, kteří byli kdesi zrozeni spíše žraločím mořem než lidskou matkou! Bílá velryba je jejich Gorgona. Slyšme! Ty ďábelské orgie! To rozpustilé veselí na přídi, a naproti tomu nerušený klid na zádi! Myslím, že je to obraz života. Jiskřivým mořem letí vpřed veselá, bojovná a škádlivá příď, ale jen proto, aby táhla za sebou chmurného Achaba, jenž přemítá na zádi ve své kajutě, nad zbrázděnou vodou, která ji o kousek dál pronásleduje vlčím jekotem. To táhlé vytí mi proniká až do kostí. Ticho, vy hýřilové, a postavte hlídky! Ach, živote! Právě v takovéto hodině, kdy duše zdeptaná musí pít z pramene poznání – jako se násilně krmí divocí, nevzdělaní ještě tvorové – ach, živote, právě nyní cítím, že je v tobě skrytá hrůza. Ale to nejsem já! Ta hrůza není ve mně, a pokud budu cítit jako člověk, dotud se budu snažit bojovat s vámi, vy strašné přízraky budoucnosti. Stůjte při mně, podpírejte mě, poutejte mě, ó vy požehnané síly!