CIII.ROZMĚRY VELRYBÍ KOSTRY

Předně vám chci podat přehlednou a srozumitelnou zprávu o živé váze a velikosti leviatana, jehož kostrou se máme brzo zabývat. Takové údaje tady mohou být užitečné.

Své vlastní přesné výpočty zčásti opírám o odhad kapitána Scoresbyho, že totiž největší grónská velryba, dlouhá šedesát stop, váží sedmdesát tun. Podle mého pečlivého výpočtu tedy vorvaň největší velikosti, který je dlouhý pětaosmdesát až devadesát stop a kolem těla měří na nejširším místě necelých čtyřicet stop, taková velryba bude vážit nejméně devadesát tun. Počítáme-li na jednu tunu třináct mužů, pak by ten vorvaň váhou hodně převýšil veškeré obyvatelstvo jedné vesnice, čítající tisíc jedno sto obyvatel.

Nemyslíte, že všechny ty mozky by měly být dány jako tažný dobytek za přípřež tomuto leviatanu, aby vůbec pohnul obrazností suchozemce?

Protože jsem vám již porůznu předvedl jeho lebku, dýchací otvor, čelist, zuby, ocas, ploutve a různé jiné části, poukáži nyní jen na to, co je nejzajímavější na celkové velikosti jeho holých kostí. Poněvadž obrovská lebka zaujímá tak obrovský díl jeho celé kostry, a je to část vůbec nejsložitější, a poněvadž o ní nechceme v této kapitole nic opakovat, nesmíte ji nikdy pustit z mysli nebo z podpaží za další prohlídky, kterou máme před sebou, jinak nenabudete dokonalého pojmu o celkové stavbě.

Vorvaní kostra v Tranque měřila po délce dvaasedmdesát stop; kdyby byla plně obalena a vyplněna i do délky jako zaživa, měřila by velryba jistě devadesát stop, poněvadž u vorvaně je kostra asi o jednu pětinu kratší nežli živé tělo. Z těchto dvaasedmdesáti stop zabírala lebka s čelistí nějakých dvacet stop, takže na pouhou páteř zbývalo asi tak padesát stop. K páteři byl na necelé třetině její délky upevněn mocný zaokrouhlený žeberní koš, který kdysi skrýval vnitřnosti velryby.

Obrovský hrudník s žebry jako ze slonoviny, s dlouhou jednolitou páteří, táhnoucí se daleko od něho přímou čárou, nemálo mi připomínal trup velké lodi, kterou v loděnici právě začínají stavět, pokud je do něho vsazeno teprve asi dvacet holých obloukových žeber a kýl je zatím jen dlouhé nezapojené břevno.

Žeber bylo po jedné straně deset. První, začínáme-li od krku, měřilo téměř šest stop; druhé, třetí a čtvrté postupně víc a víc, až jsme došli k pátému nejdelšímu; toto prostřední žebro mělo osm stop a několik palců. Další žebra se zase zkracovala, až desáté a poslední měřilo jen pět stop a několik palců. Celková tloušťka žeber zřejmě odpovídala jejich délce. Prostřední žebra byla nejvíc vyklenuta. Na některých ostrovech ze skupiny Arsacid se jich používá jako trámů k lávkám přes potoky.

Při pozorování velrybích žeber jsem byl ovšem znovu ohromen skutečností tak často opakovanou v této knize, že totiž kostra velryby vůbec nevyjadřuje její podobu. Největší žebro v Tranque, jedno z prostředních, sedělo v oné části, která má zaživa největší průměr. Nuže, největší svislý průměr plného těla byl u té jedinečné velryby nejméně šestnáct stop, kdežto příslušné žebro v těch místech měřilo jen něco málo přes osm stop. Proto dávalo jenom poloviční představu o velikosti této části zaživa. Místa, kde jsem teď viděl jen holou páteř, byla kromě toho kdysi obalena kolem dokola tunami masa, svalů, krve a vnitřností. Také místo velkých ploutví jsem tu spatřoval jen několik neurovnaných kloubů, a tam, kde měly být těžké a majestátní ploutve ocasní, které však nemají kosti, tam nebylo vůbec nic!

Jak je to marné a pošetilé, uvažoval jsem, kdyby chtěl bázlivý, nescestovalý člověk pochopit správně tuto podivuhodnou velrybu pouhým pohledem na její nehybnou, po smrti zmenšenou kostru, nataženou v tomto klidném háji! Ne. Jenom za náhlých nebezpečí, jenom ve víru jejích rozezlených ocasních ploutví, jen na hlubokém moři bez hranic lze pravdivě a živě pochopit plně vyvinutou velrybu.

A což páteř? Tu bychom nejlépe mohli posoudit, kdybychom jeřábem navršili kosti do výšky. Není to snadná práce. Ale když už je hotova, hodně se to podobá Pompejovu sloupu v Alexandrii.

Je tu celkem něco přes čtyřicet obratlů, které v kostře do sebe nezapadají. Leží většinou jako velké bloky s výčnělky na gotické věži, která tvoří pevné vrstvy těžkého zdiva. Největší, uprostřed, je široký necelé tři stopy a vysoký přes čtyři stopy. Nejmenší obratel z místa, kde se páteř zužuje v ocas, má na šíř jen dvě stopy a trochu se podobá bílé kulečníkové kouli. Bylo mi řečeno, že jsou ještě menší obratle, ale roznesli je malí rozpustilí lidojedi, děti jednoho kněze, které je ukradly, aby s nimi hrály v kuličky. Tak vidíme, jak páteř i největšího žijícího tvora nakonec poklesne tak, že je z ní jen dětská hračka.