Dívka doslova milujícísvou práci

Oskar se dostavil deset minut před stanoveným odjezdem; většina účastníků zájezdu však už způsobně seděla na svých místech.

„Už jsem začínala být netrpělivá,“ řekla mu slečna průvodkyně s hranou výčitkou a zářivě se na něho usmála. Oskar rozpačitě pokrčil rameny a očima vyhledal Ignáce s Maxem; zamířil k nim a s postřehnutelnou úlevou se posadil na volné místo vedle Ignáce.

„Sorry,“ otočil se k Maxovi Ignác, „navždy nás spojila láska k hudbě Johna Lennona, nedůvěra v lidi nad třicet a víra ve spravedlivější společenské uspořádání.“

Maxův soused se zasmál. Znělo to nevynuceně.

„Jasně,“ řekl Max, „věříte zkrátka, že jednou přijde mír. Tak proč byste si nesedli spolu?“

„A taky věříme, že všechno, co člověk potřebuje, je láska,“ řekl Ignác s nakažlivým úsměvem.

Oskar se také usmíval a s výrazem člověka, jenž vlastní vůz Honda Accord a který šest let nejel autobusem, se trochu udiveně rozhlížel kolem. Slečna průvodkyně si odkašlala a představila se. Potom pravila, že přátelé jí říkají Pamela, a vyzvala všechny účastníky, aby jí říkali také tak.

„Dobře, Pamelo,“ řekl nahlas Ignác.

Pamela se na něho mile usmála, ale vzápětí zvážněla a pravila, že tenhle zájezd je teprve její druhý, ale že navzdory této krátké zkušenosti může už nyní říci, že svou práci doslova miluje. Potom krátce nahlédla do připravených poznámek a vyjádřila své přesvědčení, že na tomto týdenním pobytovém zájezdu, kde na člověka na každém kroku dýchne nejen svěží mořský vzduch, ale i pradávná italská historie, si všichni účastníci rozšíří duchovní obzory. Poté účastníky informovala, že si během jízdy mohou u řidičů zakoupit překapávanou kávu, multivitaminový nápoj Bonita nebo pivo – a ti náročnější také becherovku a fernet.

„Podle posledních lékařských průzkumů má každý člověk vypít zhruba dva litry tekutiny denně,“ přečetla ze svých poznámek. „Pocit žízně přitom nemusí být rozhodující. V horku je možné denní příjem tekutin zvýšit až na tři litry, ale větší objem tekutin už představuje pro ledviny přílišnou zátěž.“

Ignác se otočil k Maxovi a tázavě na něho pohlédl.

Max se zasmál.

Pamela mezitím opustila problematiku pitného režimu a přešla k problematice autobusových sedadel.

„Vaše sedadlo má několik nastavitelných poloh,“ pokračovala v četbě. „Ovládací páčku, za kterou je při změně polohy potřeba zatáhnout kolmo vzhůru, najdete pod každým sedadlem na jeho vnější straně.“

Zatímco někteří cestující šmátrali rukou pod sedadly, jiní – včetně Maxe, Oskara a Ignáce – sledovali mladičkou průvodkyni zamyšlenými pohledy.

„Náš autobus je samozřejmě vybaven klimatizací,“ navázala Pamela. „Bude-li proto někomu teplo, může si sám pustit klimatizaci.“

„Kde je páčka, Pamelo?“ zvolal Ignác.

Několik cestujících se zasmálo.

„Ignáci,“ napomenul ho vlídně Oskar.

Pamela se usmála, popřála všem účastníkům šťastnou cestu a konečně odložila mikrofon. Max, Ignác i Oskar vytáhli zakoupené noviny a pohodlně se uvelebili, domnívajíce se, že než autobus zastaví v Českých Budějovicích, mají před sebou minimálně dvě ničím nerušené hodiny. O to větší bylo jejich překvapení, když se palubní mikrofon ozval vzápětí znovu.

Popuzeně vzhlédli.

„Právě míjíme Smetanovo divadlo,“ oznámila Pamela všem cestujícím. „A už projíždíme kolem známé budovy Národního muzea!“

Ignác složil noviny:

„Cože?“ zvolal nahlas. „Slyšel jsem dobře?“

„Národní muzeum,“ zopakovala mu Pamela mile a podívala se do poznámek. „Jak asi mnozí z vás vědí, tato neorenesanční stavba architekta Josefa Schulze byla dokončena v roce 1885.“

Cestující konsternovaně hleděli přes magistrálu k Muzeu.

„Vpravo je proslulý pomník svatého Václava od Josefa Václava Myslbeka,“ pokračovala Pamela vážně.

„Kdy byl dokončen?“ křikl Ignác.

„Myslbek sochu dokončil v letech 1912 až 1913,“ usmála se Pamela triumfálně.

„Dal bych si ten fernet,“ opáčil okamžitě Ignác. „Velkej!“ zavolal na řidiče.

Oskar vzdychl.

„Dejte nám to dvakrát,“ zvolal Jolanin otec.

Jolana vzdychla.

Ignác na jejího otce pochvalně pohlédl.

„Setkání s lidmi, kteří doslova milují svou práci,“ vysvětlil Jolaně vesele, „může být někdy pro lidské ledviny značná zátěž.“