Meditace

Pavlík s Petříkem byli zmoženi dlouhým posledním koupáním a brzy poté, co se autobus rozjel, oba usnuli.

Olga se pohodlně zapřela do sedačky a položila Láďovi ruku na stehno. Soumrak v ní vyvolával takovou zvláštní, slavnostní náladu. Byla skoro dojatá. Říkala si sice, že by měla zbytky od svačiny a ty špinavé ubrousky přendat do jednoho pytlíku, který pak někde na parkovišti vyhodí, ale nakonec se rozhodla, že to nechá být. Nebude přece pořád myslet na všechny ty obyčejné praktické věci. Někdy ji trápilo, že pořád myslí jenom na takové ty každodenní věci. Hlavně doma – co uvaří, kdy umyje okna, kdo vyzvedne děti ze školky, že nutně potřebuje nové punčochy, že teče ústřední topení… Znáte to. Ale život je přece mnohem víc než jen vaření a uklízení a vyzvedávání dětí ze školky. Na to by neměla zapomínat. Měla by čas od času přemýšlet taky o věcech skutečně důležitých. Jako teď. Sedí přece vedle svého manžela a za ní spí její dvě zdravé děti. A jedou z dovolené. Z dovolené v nádherném drahém hotelu. Počasí vyšlo. Krásně se opálili. Děti si to užily. Byla to povedená dovolená. Život je zvláštní, říkala si. Krásný, ale zvláštní. Chvíli jsi tam, chvíli jinde. Jestlipak se do toho hotelu vůbec ještě někdy vrátí? Když si člověk uvědomí, že se třeba už nikdy v životě na všechna ta krásná místa nevrátí… Člověku je z toho až smutno. Někde žiješ – a najednou to nenávratně skončí. Co potom záleží na tom, kdy a kde vyhodí zbytky od svačiny? V nejhorším bude trochu zapatlaná taška. No a co! Stejně ji chtěla prát. Kluci v ní věčně tahali mušle, takže smrdí rybinou a všechny švy jsou plné písku. Vyklepe to doma na balkoně. Stejně musí na balkoně pořádně vyklepat všechny boty. Všechny ručníky samozřejmě taky.

Jinak by se totiž mohl ucpat v pračce filtr.