Denisino podezření

Denisa se nenápadně otočila, aby se podívala, co dělá Hynek: Hovořil o čemsi s manželkou. Když se otáčela nazpátek, všimla si, že Jolana a ten Ukrajinec, kteří seděli na sedadlech za ní, mají přes nohy přehozenou tenkou kostkovanou přikrývku. Na tom by samozřejmě nebylo nic divného, neboť teď v noci měli nějakou přikrývku nebo alespoň větší osušku téměř všichni, jenomže Denisa si i v onom přítmí, které v autobuse panovalo, dobře všimla Ukrajincovy pravé ruky, jejíž silueta pod pokrývkou nepřipouštěla žádnou pochybnost. Ano, ležela přímo v Jolanině klíně.

Denisa ten výjev spatřila jen na zlomek sekundy, ale přesto by se byla vsadila, že se Ukrajincova ruka pohybovala. Ten kostkovaný vzor se v chabém odlesku světel zvenčí docela zřetelně zavlnil. Prokrista, to je panoptikum, říkala si Denisa. Její sedačka, na niž si právě položila tvář, byla sklopená do nejzazší dolní polohy, takže od té sodomy ji dělilo sotva padesát, šedesát centimetrů. Snažila se svým podezřením bavit, ale proti své vůli cítila spíše jakýsi vnitřní neklid a primitivní zvědavost. Nemohla navíc kvůli nim přemýšlet o sobě a o Hynkovi. Napjatě poslouchala, ale žádné předpokládané zvuky k ní nedolehly. Tak kde to vázne? říkala si. Snažila se přesvědčit sama sebe, že je to ona, kdo má nad celou tou trapnou situací převahu. Náhle naprosto jasně ucítila, jak se Jolaniny nohy na pár vteřin zapřely do kovové trnože pod jejím sedadlem. Napjala sluch, ale Jolanino dýchání bylo i nadále zcela pravidelné. Tak co to bylo? přemýšlela Denisa. Stáhla si kalhotky! napadlo ji náhle. No jasně! Ráda by se byla se svým poněkud šokujícím objevem svěřila šeptem Irmě, ale Irma spala. Ona si klidně spí – a tady se zatím dějí takové věci! Potřebovala se přesvědčit. Nedalo jí to. Postavila se, s hranou rozespalostí v uličce maličko zavrávorala a pomalu šátrala v síťce na zavazadla po plastikové láhvi s minerálkou. Mžourala očima a tvářila se unaveně a apaticky, avšak její zrak, sluch i čich byly v ledovém střehu. Rychle, ale pozorně si podezřelou dvojici prohlédla: oba byli přikrytí; Jolana téměř až k ramenům, Ukrajinec po předloktí; jeho pravačka, sevřená Jolaninými stehny, se nehýbala. Oba měli zavřené oči, ale Denisa si přesto nebyla jistá, že ji Jolana nebo Oleg nepozorují. Neodvážila se svůj průzkum déle protahovat; napila se a už bez průtahů si znovu sedla. Vzadu bylo ticho. Nic se tam nehýbalo. Denisa si musela přiznat, že je trochu zklamaná. Napínala uši a nasávala vzduch, ale nedělo se nic. Že by je vyplašila? Nebo že by se ve svém podezření mýlila? Najednou si sama před sebou připadala poněkud směšně. Panebože, vždyť ona normálně vstala, aby je šmírovala… Zasmála se, ale ten nepříjemný pocit studu v ní zůstával. Zavřela oči. Rozhodla se, že na celou tu věc co nejrychleji zapomene. Nejsou tu snad důležitější věci, o kterých by měla přemýšlet?

Už se začínala propadat do jakéhosi polospánku, když vtom znovu ucítila, že se Jolana zapřela do stupačky. Tak přece! říkala si Denisa skoro radostně. Tlak sílil. Jolana navíc musela na sedadle sklouznout o značný kus dolů, protože Denisa nyní zřetelně cítila, jak ji do zad tlačí její kolena. Sedadlo dokonce krátce zaskřípělo. Tohle už se tedy rozhodně nedalo přehlédnout. Kde si myslí, že jsou? Náhle tlak povolil. Jolana polkla a přerývaně dýchala nosem. Vyndala si ruce zpod pokrývky a položila je na držadlo na Denisině sedadle. Denisa měla pocit, že cítí horko, které z nich sálá, i ten známý pach.

No to snad není pravda! ušklíbla se v duchu posměšně, ale její převaha byla dávno tatam.

A Hynek – otočila se – se klidně baví s manželkou!