Všímavý homosexuál

„Jsme všichni?“ zašeptala Pamela, ale nedočkala se odpovědi, neboť téměř všichni už opět spali. Jolanina matka si ve světle své lampičky zatrhávala užitečné fráze.

„Kdo chybí, ať se přihlásí,“ otevřel oči Jarda.

„Jedem,“ řekl Karlovi Karel.

Jakub se pohodlně uvelebil na sedadle. Špatné osvětlení na parkovišti spolu s neobvykle malým počtem mužů, kteří si vyšli ven ulevit, jeho největší problém tentokrát značně usnadnilo – stihl se vyčúrat v naprostém klidu. Vychutnával si příjemný pocit z prázdného měchýře, ale momentální pohoda, v níž se nacházel, netrvala bohužel dlouho – po chvíli ho začaly trápit dva jiné problémy, bezprostředně se vztahující k jeho homosexualitě.

Co když, říkal si znepokojeně Jakub, Vaník, Lubina ani Kaliště homosexuálové nejsou?!

A za druhé: I když třeba někdo z nich homosexuál je a on, Jakub, s ním bude žít, kdo bude řídit auto?!

Jakub nemohl pochopit, že si to předtím neuvědomil. Představa, že by mu Vaník, Lubina nebo Kaliště nedovolovali řídit, byla pro něj naprosto nesnesitelná.

Neklidně poposedl.

„Jakube,“ probrala se z polospánku matka, „kde máš zase tu ruku?“

Jakub si zapletl prsty do sebe a zalétl pohledem k Jolaně.

Jenomže Jolana na svém místě nebyla.

Nadzdvihl se a zapátral po ní očima, ale nebyla nikde, ani vzadu na volných sedadlech. Odstrčil udivenou matku a šel k řidičovi.