Zmarněná příležitost

Jakub zaklepal podruhé, ale ani tentokrát se nikdo neozval. Zkusil vzít za kliku. Bylo zamčeno, ačkoliv klíč, jak si cestou všiml, v recepci nevisel. Nechápal to. Věděl, že Ignác jel na výlet do Říma, ale Oskar tu přece zůstal, takže musel být uvnitř.

Proč mu ale neotevřel?

Zaklepal znovu, ještě důrazněji.

„To jsem já – Jakub!“ zavolal hlasitě.

Když se nedočkal žádné odezvy, hlasitě si povzdychl. Znervózňovalo ho, že zítra odjede, aniž se dozví, jak se ta speciální mast jmenuje a kde se dá koupit. Přitom měl ideální příležitost poradit se o tom se dvěma opravdovými homosexuály. Měl na to dokonce celý týden – a on tu příležitost takhle promeškal. Místo aby s nimi mluvil o masti, povídá si s nimi o autech, ačkoli o autech si může povídat skoro s každým. Měl na sebe pořádný vztek. Bezmocně zabušil na dveře svou malou pěstičkou. Prudce se otevřely.

„Zbláznil ses?“ zakřičel na něho Oskar.

V obličeji měl tak zlý výraz, že Jakub ze sebe nedokázal vypravit ani slovo. Otočil se a běžel pryč, jak nejrychleji dovedl.

Přiběhl do pokoje, ale rodiče nikde neviděl. Na balkoně nikdo neseděl. Udýchaně poslouchal.

„Prosím tě, Zuzano, slib mi jedinou věc: že se už nebudeme hádat před všema těma lidma,“ uslyšel z koupelny hlas svého otce.

„To záleží jenom na tobě,“ řekla jeho matka. „Záleží, jak se ke mně před nimi budeš chovat. Jestli mě nebudeš ponižovat.“

Jakub je chtěl upozornit na svou přítomnost, a tak popošel a prstem zlehka strčil do přivřených dveří. Matka na něho krátce pohlédla a potom odvrátila hlavu. Stála zády k umývadlu a pozorně si prohlížela větrák ve stropě.

„Můžeš nás, Jakube, chvíli nechat?“ řekla přísným hlasem.

Pořád se přitom dívala na větrák ve stropě.

Otec seděl nahý ve sprchovém koutě a i on se choval dost divně: k čelu si tiskl plastikovou láhev se šamponem a kolem předloktí jedné ruky si omotával ten gumový závěs.

Jakub dveře tiše zavřel.

„Jestli chceš, můžeš si jít zaplavat do bazénu!“ zavolala na něho přes dveře matka.

„Počkej, Jakube,“ ozval se okamžitě otec.

Po chvíli vyšel ven, s ručníkem kolem pasu. Z mokrých vlasů mu po krku a po prsou stékala voda a v obličeji byl celý rudý. Dlouho se na Jakuba díval. Jakubovi to nebylo příjemné.

„Běž, ale neplav, prosím tě, na hloubku,“ vypravil ze sebe otec konečně.

Jakub slyšel, jak matka v koupelně posměšně sykla.

„Můžu se na to spolehnout?“ naléhal otec.

„No jo,“ řekl Jakub. „Proč odjel Ignác do Říma?“

Vypadalo to, že otce ta otázka překvapila.

„Ignác?“ ptal se nechápavě, jako by si musel nejdříve vzpomenout, o koho jde.

„Přece víš, že je homosexuál –“ začal neochotně s vysvětlováním.

„To vím,“ přerušil ho Jakub.

Hynek se nadechl a trpělivě synovi vysvětlil, že Oskar s Ignácem by možná rádi adoptovali jedno nebo dvě děti. Dosavadní zákon jim to však neumožňuje. Proti adopci je i papež.

Jakub cítil, že mu trochu vlhnou oči, a tak si rychle nasadil potápěčské brýle.

„Ignác jel do Říma nejspíš proto, aby tam… protestoval proti papežovu názoru,“ řekl synovi Hynek.

„Papež je svině!“ vyhrkl Jakub.

Ještě nám ten dědek zakáže řídit! pomyslel si zuřivě, když vybíhal z pokoje.