Jsou u moře moli?

Zkušené turistky Šarlota s Helgou problém s převlékáním samozřejmě dávno znaly – a vyřešily ho snad trochu komplikovaně, ale zato bezesporu osobitě: již na samém počátku turistického boomu v roce 1990 si spolu s dvěma dalšími kamarádkami – rovněž vášnivými cestovatelkami – ušily ze zbytků různých pestrobarevných látek, mezi kterými nechyběl ani damašek a brokát, jakýsi trojstěnný převlékací stan ve tvaru písmene U, jehož vrchní část vždy pomocí několika zavařovacích gumiček, sponek do vlasů a suchých zipů zavěsily na poličku na odkládání zavazadel, spustily jej nad svá čtyři sedadla a pak se uvnitř v klidu a beze spěchu převlékly. Čtvrtá stěna směrem k oknům zůstávala sice povážlivě nekrytá, ale to se vždy dalo vyřešit zatažením okenního závěsu či žaluzie, a navíc – pokud by nefungovaly čtecí lampičky – tudy přicházelo potřebné světlo.

Poprvé převlékací stan použily na památné společné cestě do Amsterodamu; tenkrát se ještě trochu červenaly, zvláště v onom kritickém okamžiku, když už se převlékly a bylo třeba stěny stanu opět vyrolovat vzhůru. Obrovský ohlas většiny spolucestujících jim však nejen dodal potřebnou sebejistotu, ale povzbudil i jejich invenci, takže dokonce začaly přemýšlet, v čem by své dílo dále zdokonalily. Uvědomovaly si, že jakékoli další technologické vylepšení je nad jejich skrovné síly, a proto se plně soustředily na stránku estetickou: na zadní stranu, která byla nejvíce vystavena pohledům ostatních pasažérů (neboť na každém zájezdu si vždy důsledně rezervovaly místa vpředu), vyšila Šarlota v abecedním pořadí jejich křestní jména – Anička, Helga, Šarlota a Zdena. Zdena pak o své vlastní vůli vyšila na látku ještě ozdobný nápis Holky z naší školky – Spolkové dívčí reformní reálné gymnasium 1936-1944. Helga se po spatření Zdenina dodatku tvářila sice nanejvýš pochybovačně, ale protože stan sklidil na následujícím zájezdu do Francie větší ohlas než kdykoliv předtím a protože Helga navíc věděla, že Zdena má rakovinu hrtanu a že jí příští měsíc zavedou do krku takzvaného slavíka, nechala umělecky sporný nápis být a velkoryse se spokojila s pouhým odstraněním kompromitujícího letopočtu. Naproti tomu s Aničkou, která žádnou rakovinu neměla a která jednoho sobotního večera – inspirována ani ne tak Zdeniným úspěchem, jako spíše třemi sklenkami Šarlotina rybízového vína – vystřihla do boční stěny stanu malé okénko, jež opatřila lehkou tylovou záclonkou a rozverným nápisem PEEP SHOW – SMLUVNÍ CENY, neměla Helga nejmenší slitování. Hned příští sobotu přinutila plačící Aničku onu šokující ztrátu úrovně beze zbytku odstranit (když o měsíc později Anička zemřela na oboustranný zápal plic, Helgu to nemálo mrzelo).

Zdena zemřela letos v únoru, takže nyní byl převlékací stan trochu předimenzovaný. Helga uvažovala, že by jej s Šarlotou přešily a zmenšily, ale nakonec to – zčásti z piety, zčásti z lenosti – neudělaly a jenom odpáraly obě jména mrtvých kamarádek.

„Aspoň to budeme mít bohatě nařasené,“ snažila se Helga objevit dobré na zlém.

Přebývající a po pravdě řečeno i překážející látka nebyla však jediným problémem převlékacího stanu. Mnohem horší bylo, že nebyl zvukotěsný, jakkoli se to člověku, jenž se zrovna nacházel uvnitř, mohlo možná zdát. Právě to si však obě staré dámy neuvědomovaly. Obklopeny ze tří stran bohatě nařasenou látkou, podléhaly optické iluzi, že je nikdo z cestujících neslyší – přičemž Šarlotina nedoslýchavost celou situaci ještě zhoršovala.

„Já tě neslyším,“ stěžovala si Šarlota téměř plačky. „Vezmu si naslouchátko.“

„Řekla jsem, žádné naslouchátko!“ křičela Helga.

Cestující se po sobě dívali.

„Když já tě neslyším!“

„Ptala jsem se tě, čím ten tvůj svetr tak strašně smrdí?“ opakovala popuzeně Helga.

„To je zlej sen,“ šeptala Denisa Irmě.

„To nesmrdí ten svetr – to smrdí ty kuličky proti molům,“ vysvětlovala Šarlota.

„To mi neříkej, že to takhle načichne?“

„Nenačichne. Jsou tady v kapse. Hele…“

Max měl pocit, že slyší, jak Helga vzdychla.

„Šarloto?“ řekla teprve po chvíli. „Ty si vezeš do Itálie kuličky proti molům?“

„No…“

„A na co?!“ vybuchla Helga. „Copak jsou u moře moli?!“

„Nejsou?“ řekla Šarlota plaše.