Slovní fotbal

Hynek měl před sebou také noviny, ale chvílemi nečetl a pouze poslouchal, co si povídají Ignác, Oskar a Max. Ze začátku mu připadali hodně nafoukaní, ale později si ho svými mile přisprostlými řečmi a vším tím drsným žertováním docela získali. Tu jejich zjevnou pohodu a bezstarostnost jim upřímně záviděl. Odhadoval, že jsou zhruba stejně staří. Taky bych si někdy vyjel na pořádnou pánskou jízdu, říkal si.

Zaslechl, že Zuzana odložila časopisy. Otočil se k ní:

„Chceš moje noviny?“ řekl velkoryse.

„Ne, díky,“ řekla Zuzana.

Hynek si tedy četl dál, ale trochu ho zneklidňovalo, že Zuzana si nečte, ani neposlouchá walkman. Po chvíli si opětovně připomněl svá předsevzetí, a i když se mu nechtělo, rázně noviny sroloval.

„Co s načatým odpolednem?“ navrhl Jakubovi a Zuzaně. „Nechcete si zahrát nějakou veselou společenskou hru?“

Přítomnost toho spisovatele na sousedním sedadle ho nutila mluvit trochu jinak, než se Zuzanou a Jakubem obvykle mluvíval – přistihoval se, že se snaží dělat svoje věty vtipnější a zajímavější.

„Ale co?“ řekl Jakub.

Pichlavý tlak v jeho močovém měchýři už zase sílil. Jestli do půl hodiny nezastavíme, tak budu muset říct řidičovi, říkal si po­chmurně. Jinak se pochčiju.

„No lední hokej patrně ne,“ řekl ironicky jeho otec a podíval se na toho brýlatého chlápka, s kterým seděl.

„Tak co?“ řekl Jakub.

Neměl logicky na nějaké hry ani tu nejmenší náladu, ale na druhé straně nechtěl otce jen tak odbýt.

„Vymysli něco,“ řekl otec. „Zapoj svou představivost.“

Jakub se pokoušel něco vymyslet, ale momentálně se nedokázal vůbec soustředit.

„Když já nevím,“ řekl bezradně.

„Vidím, že tvoje fantazie je doslova bezbřehá,“ řekl Hynek.

S touhle větou byl docela spokojený.

Zuzana se nesouhlasně ušklíbla.

Maxe zamrzelo, že Hynek kvůli němu syna takhle ponižuje.

„Slovní fotbal?“ vzpomněl si naštěstí Jakub.

„Dobře,“ řekl Hynek. To dobře bylo poněkud nevynalézavé, ale uklidňovalo ho, že po té velmi slušné předchozí větě si snad jednu nevynalézavou může dovolit.

„Maminka se hry taktéž zúčastní?“ zeptal se.

„Ne,“ řekla Zuzana s úsměvem. „Maminka se nezúčastní. Maminka bude spát.“

Za normálních okolností by si bývala možná zahrála, ale nyní se bála, že se před přítomným spisovatelem ztrapní.

„Oukej,“ řekl Hynek.

Nikdy v životě neříkal oukej.