Je Jolana dobře napsaná?(trochu Kundery)

Jolanin otec s námahou vytahoval kufry ze zavazadlového prostoru. Potil se, supěl a vůbec nevypadal dobře. Jolana mu chtěla největší kufr odebrat, ale on její pomoc podrážděně odmítl.

„Běž radši popohnat matku,“ řekl kysele. „Nebo se tu kvůli jejímu loučení všichni upečem.“

„Vezmem si taxík a za půl hodinky jsme doma,“ snažila se ho povzbudit Jolana.

Pohladila ho po ruce.

Otec se zdvihl od kufrů a kapesníkem si otřel čelo a kořen nosu.

„Už mám tý cesty plný brejle,“ řekl.

„Jdu pro matku a jedem,“ řekla Jolana.

„Tak nashledanou,“ řekla Maxovi Jolanina matka.

Otázka v jejím hlase nešla přeslechnout.

„Nashledanou a mějte se hezky,“ řekl Max. „Podívám se na to.“

„Vážně si myslím, že je to velké a současné téma,“ řekla Jolanina matka.

Pohlédla směrem, kde stál její muž.

„Od prvního příštího měsíce má zakázaný vstup do firmy,“ řekla.

Tou umanutostí připomněla Maxovi jeho vlastní matku.

„Pokusím se tam to téma nějak dostat,“ řekl.

Jolanina matka se ještě jednou rozloučila a pospíchala k manželovi.

„Nenech si nic vnutit,“ řekla Jolana.

„To je v pořádku.“

Jolana se významně zadívala na Pamelu.

„Vím, že toho teď budeš mít moc – ale když ti vyjde chvilka, zavoláš mi?“ zeptala se vesele. „Slibuju znova, že ti nebudu šahat na penis…“

„Zavolám,“ usmíval se Max.

„Těším se na tu knihu,“ řekla Jolana. „Mimochodem: Jsem dobře napsaná?“

Ještě jednou se podívala na Pamelu.

„Hele, nemohla bych být taky blond?“

„Jolano!“ zakřičel popudlivě její otec.

„Nemohla,“ řekl Max. „Ale neboj, dám si na tobě záležet.“