Maxa racionální předsevzetí

Pálila ho sůl v očích, ale byl šťastný.

Život byl v podstatě dobrý. Byl spisovatel, jak si to vždycky přál, a dokonce se psaním knih slušně uživil. Měl pár dobrých přátel, kteří ho mají rádi a dělají si starost, jestli se neutopil. Měl dovolenou a byl u moře. Bude tu hodně číst a dělat si poznámky. Až se vrátí, napíše zábavný a přitom pravdivý román o lidech na dovolené.

Ty ostatní věci se dají vydržet.

Připadal si rozhodný, klidný, vyrovnaný a silný.

Jenomže potom přišla Pamela.

Oproti včerejšku měla jiné, denní nalíčení a tradičně i nové šaty: krátké, bílé, bez výstřihu, těsně obepínavé. Zlatavé vlasy měla tentokrát sepnuté do vzorného uzlu, což dalo vyniknout jejím oblým ramenům a bledé, bezmála ušlechtilé šíji. Maxovo včerejší předsevzetí, které učinil ve svém pokoji ihned po návratu z večeře (respektive – abychom byli zcela přesní – po návratu z koupelny) – že totiž hned zítra musí tomu směšnému okouzlení onou hezkou husičkou udělat rázný konec, mu nyní nebylo nic platné. Stála před ním jiná krásná dívka, té včerejší pouze vzdáleně podobná, a on musel svůj vnitřní boj začít nanovo, od samého začátku.

Byla to snad už šestá Pamelina proměna za uplynulé dva dny a Maxe v této souvislosti napadlo, zda všechny ty nádherné a svůdné dívky, v něž se Pamela několikrát denně mění, nejsou jen jakousi zlomyslnou personifikací jeho Věčné Sexuální Touhy.

Mohl bych to využít v románu, pomyslel si v jednom z posledních příčetných okamžiků.

Pamela si mezitím ty bílé šaty svlékla, pověsila je pod slunečník na vlastní nafukovací ramínko, vyndala si z proutěné kabely vodovzdorný opalovací krém s ochranným faktorem číslo 8 a potom si všechna Maxova racionální předsevzetí pečlivě rozetřela po ňadrech číslo 4.

„Už jste byli ve vodě?“ zeptala se.

„Ještě ne,“ řekl Max a začervenal se.

Irma s Denisou se hlasitě zasmály.