Trapas

Pamela seděla v jednom z křesel na odpočívadle.

Byl si naprosto jistý, že když šli předtím s Hynkem dolů, ještě tam nebyla.

„Nemohla jsem usnout,“ řekla vyčítavě. „Bylo vás slyšet po celém hotelu.“

Rychle se vzpamatoval.

„Měla sis vzít prášek,“ řekl. „Nebo nějakou dobrou knihu.“

Příjemně ho překvapilo, jak vůči ní dokáže být jízlivý.

„Proč jsi takový?“

„Tu otázku si taky často kladu.“

„Opravdu nemůžu usnout,“ vzdychla Pamela nešťastně.

„Já taky ne,“ zasmál se sarkasticky Max. „Bez pohádky…“

Chystal se odejít. Bylo to vlastně snadné.

„Sedni si chvíli ke mně,“ požádala ho Pamela.

„Ani náhodou,“ řekl Max.

„Já už budu hodná,“ řekla Pamela s výrazem pětileté holčičky.

Její ňadra napínala látku noční košile.

„Prosím prosím,“ řekla Pamela.

Dokonce k němu prosebně vztáhla ruce – a Max viděl sám sebe, jak vedle ní náměsíčně usedá, jak ji líbá, jak – konečně! – žmoulá v ústech její růžové bradavky, jak se Pamela od něho náhle odtahuje, jak mu z náprsní kapsy trička vyndavá krabičku s prezervativy, jak ji štítivě hází na zem, jak mu dává hysterickou, divadelní facku a jak s pláčem odbíhá, vrážejíc přitom do bledé, pozvracené a do krve uražené Irmy.