Pamelin návrh

Pršelo i po obědě.

Většina účastníků zůstala sedět v jídelně. Pamela obešla všechny stoly, aby účastníkům zájezdu osobně vysvětlila, že ona za to špatné počasí opravdu nemůže.

„Dejte si v klidu kafíčko,“ říkala se zářivým úsměvem. „Třeba mezitím přestane.“

Déšť však spíše sílil.

Jarda se zvedl od stolu a šel se postavit k oknu.

„Pořád, co?“ volala na něj Pamela.

„Pořád, pořád,“ dostalo se jí mrzuté odpovědi.

Udržovat v té potemnělé místnosti náladu stálo Pamelu čím dál větší úsilí. Šla rozsvítit. Cestou si vzpomněla, že ve vedlejším společenském sále je taneční parket a velký music-box. To je nápad! Nenápadně zamířila směrem k recepci. Šla co nejpomaleji, jakoby lhostejně. Snažila se nedat na sobě nic znát.

Recepční zavolala šéfovi. Šéf neměl námitek; jeden z volných číšníků se prý může postarat o malé občerstvení.

Když se vrátila do jídelny, mohla už dát své radosti plný průchod.

„Mám pro vás návrh!“ zvolala nadšeně. „Uděláme si taneční večírek!“