Mejdan na dvěstěčtrnáctce?

Maxe napadlo, že by se o to nepříliš vítané břemeno mohl spravedlivě podělit s kamarády.

„Okamžik,“ řekl Hynkovi.

Vyšel na balkon. Už nepršelo. Noční obloha byla úplně jasná. Vyklonil se přes překvapivě teplé zábradlí: v sousedním pokoji se dosud svítilo.

Vrátil se k Hynkovi.

„Takže, jsou tu dvě možnosti: buďto o problémech s ženskými můžeme mluvit, nebo se na problémy s ženskými můžeme pokusit zapomenout. – Čemu dáváš přednost?“

„Zapomenout,“ řekl okamžitě Hynek.

Vděčně na Maxe pohlédl.

„Nedokážeš si představit, jaká je to úleva, mluvit s racionálním člověkem,“ dodal.

Kdybys, chlapče, věděl, jak dobře si to umím představit, zasmál se v duchu trpce Max.

„Dovedu,“ řekl. „Pokud mi to věříš.“

Hynek kývl, ale bylo vidět, že už je znovu duchem jinde – nejspíš před těmi zamčenými dveřmi.

„Opravdu mi nevadí o tom mluvit,“ řekl Max. „Jestli chceš.“

„Vykašlem se na to. Nechci ti kazit náladu.“

„Tak jo,“ řekl Max. „Vypadneme odtud – Oskar s Ignácem tě třeba trochu rozptýlí.“

Tak už mi ty moje postavy lezou až do pokoje, pomyslel si v duchu, když místnost opouštěli. To je neuvěřitelný.

Přešli tichou a prázdnou chodbou. Max zaklepal na příslušné dveře a řekl své a Hynkovo jméno.

„Pojďte dál,“ uslyšeli Oskara.

Vstoupili. Nahý Ignác ležel na břiše na posteli a hlavou pohyboval v rytmu puštěné hudby; Oskar mu soustředěně čímsi natíral hubená stehna. Max si všiml, že Hynek při pohledu na Ignácův holý zadek a nafialovělá varlata trochu znejistěl.

„Nejdeme nevhod?“ řekl Max za něj.

Více než nahota ho šokovala Ignácova hubenost.

„Není třeba se lekat,“ pravil Ignác Hynkovi, „pohyby mého přítele jsou zcela neerotické.“

Oskar zdvihl levou ruku, v níž držel panthenol ve spreji.

„Trochu se nám včera spálil,“ řekl. „Sedněte si.“

Hynek si vybral stejné křeslo, v němž seděl u Maxe; Max si sedl k Ignácovi na postel – jeho záda byla skutečně povážlivě rudá.

Ignác se posadil a vesele se zašklebil.

„Co vás, chlapci, přivádí do tohoto doupěte homosexuální neřesti?“

Natáhl si trenýrky.

„Touha po rozptýlení,“ řekl Max. Pohlédl významně na Hynka. „Po něčem, co by rozptýlilo dočasnou tíseň našich mladých poslanců.“

„Tíseň?“ řekl Oskar.

„Ubytovací tíseň,“ upřesnil Max.

„Ztratil jsem právě mandát na svou postel,“ řekl Hynek už zase světácky. „Spím u Maxe.“

„Četl jsem,“ řekl se zájmem Ignác, „že dovolená je z hlediska rozvodovosti vysoce rizikový faktor.“

„Vy teda umíte povzbudit,“ řekl Max. „Nechcete radši zástupci našeho lidu vyprávět o svém zájezdě na Chopok? Třeba by si pak se svým problémem nepřipadal tak osamoceně.“

„Ani ne,“ usmíval se Oskar stydlivě.

„Na Chopku se zamknul v pokoji on,“ řekl Ignác. „Dvě noci jsem spal na zemi v Spoločenskej izbe.“

„Ale to jsem mu potom musel vyprávět,“ bránil se Oskar. „Vůbec o sobě nevěděl.“

„Že je to hned lepší?“ řekl Hynkovi Max.

Hynek s úsměvem kývl.

„A ty nebudeš vyprávět nic?“ řekl Maxovi Oskar.

„Zapomínáš,“ řekl Max, „že chci ten román vydat…“

Noc byla už opět příjemně vlahá, a tak se dohodli, že budou sedět venku na balkoně. Oskar s Ignácem usedli do bílých plastikových křesílek a Max s Hynkem si z pokoje přinesli židle. Až na cikády bylo většinou ticho, přerušované jen občasným zatroubením klaksonu nebo několikavteřinovým poryvem divoké hudby z hlasitě puštěného autorádia. V nehybné hladině bazénu se osamoceně zrcadlila okna několika posledních rozsvícených pokojů. V Pamelině pokoji byla tma.

Oskar nesouhlasně pozoroval Ignáce, jak obratně balí tenkou cigaretu, zapaluje ji a polyká kouř.

„To jsi to svinstvo vezl přes hranice?!“

Ignác se zasmál.

„Já se z něj zblázním,“ řekl Oskar Maxovi.

Znělo to nešťastně.

Hynek od Ignáce převzal jointa a pokusil se co nejvěrněji napodobit všechny jeho předchozí pohyby. Kouř ho trochu pálil v krku, ale jinak zatím nic necítil. Podal cigaretu Oskarovi, ale ten ji pouze předal Maxovi.

„Moje první marihuana,“ řekl upřímně Hynek. „Pětadvacet let po Woodstocku… Rád to zkusím, ale přiznám se, že si připadám trapně, už když to slovo jenom vyslovuju.“

Max se na něj povzbudivě usmál. Původně se trochu obával, aby se Hynek při své první konfrontaci s marihuanou nenutil – jak se to občas stává – cosi předstírat, ale jeho prohlášení působilo nanejvýš sympaticky.

„Mimochodem,“ řekl Hynek, „co to se mnou provede?“

Max mu znovu podal cigaretu.

„Nic dramatického ani nic ošklivého.“

„Neboj,“ řekl Ignác, „své politické přesvědčení neztratíš.“

Chvíli kouřili mlčky. Náhle měl Hynek pocit, že už cosi slabě cítí.

„Jakási lehkost. Lehkomyslnost, ale ne v obvyklém smyslu toho slova,“ řekl přemýšlivě. „A taky… jisté zpomalení. Je to ono?“

„A taky neodbytný sklon své pocity analyzovat a artikulovat,“ řekl Max.

„Ach bože,“ řekl Oskar.

Náhle na bílém štěrku zachrastily kroky. Všichni čtyři se vyklonili: pod balkonem stála Irma s Denisou. Ve světle lamp kolem bazénu vypadala jejich opálená pleť sytě oranžová.

„Vypadá to, že je u vás mejdan!“ zavolala Irma.

Ignác pohlédl na Oskara.

„Je u nás mejdan?“

„Není,“ řekl Oskar důrazně.

„Tak prej není,“ zavolal Ignác. „Možná jindy.“

„Škoda…“ zavolala Irma.

Očividně se snažila, aby to znělo vyzývavě, ale znělo to spíš smutně.

„Ani docela malej?“ zeptal se Oskara Max. „Že by se přítomní poslanci trochu rozptýlili?“

„Jasně,“ řekl Ignác. „Aby se poslanci rozptýlili.“

„Já se z vás zblázním,“ vzdychl Oskar odevzdaně.

„Tak prej je!“ zavolal na děvčata Ignác.

„Skvělý!“

Ten hlas patřil Denise.

„Ale jenom malej!“ zavolal ještě Ignác. Pohlédl na Oskara a naoko se dožadoval pochvaly.

„Malý mejdany jsou nejlepší,“ zavolala Irma. „Za chvíli jsme u vás.“

Odběhly, ale vzápětí se vrátila Denisa.

„Kolikátku máte pokoj?“ zavolala.

Hynek se vyklonil přes zábradlí.

„Dvěstěčtrnáctku.“

„Už půl hodiny,“ zasmál se.

Ignác pohlédl na Oskara a udiveně pokrčil rameny.

„Vypadá to, že u nás bude mejdan…“