Krátké štěstí mladého poslance

Hynek sešel do jídelny, pozdravil se s Olgou a s Láďou a rovnou zamířil ke stolu, kde seděly Denisa s Irmou.

Denisu příjemně překvapilo, že je sám.

„Nazdárek,“ přivítala ho s úsměvem. „Myslela jsem, že politik se na veřejnosti ukazuje pouze se svou šťastnou rodinkou?“

Irma si připomněla své předsevzetí být nad věcí.

„Jasně,“ řekla, „a ani krok bez manželčiny fotky v peněžence, že jo?“ vyhrkla spěšně.

Sama cítila, že se jí ten vtip příliš nepovedl.

Jakkoli ještě před chvílí cítil ke své ženě téměř nenávist, onen přezíravý ironický tón, s nímž ty dvě dvacetileté svobodné dívky mluvily o jeho skoro třináct let trvajícím manželství, Hynka okamžitě podráždil, takže se v duchu paradoxně postavil na stranu manželky.

„Hm,“ ušklíbl se.

Trochu příliš rychle si mazal světlý, drolivý chléb máslem. Uvědomoval si, že patrně nebude schopen předstírat nějakou velkou zamilovanost. Chvíli s nimi klábosil, ale potom jim řekl, ať jdou na pláž napřed, že přijde za chvíli za nimi.

Myslel na svou ženu. Udivilo ho to. Nedokázal si to nijak vysvětlit – vždyť ještě před chvílí v pokoji doslova zuřil, ale nyní si musel přiznat, že mu chybí. Kdyby tu byla a kdyby měla dobrou náladu, pohladil by její oblá, měkká ramena a mohli by společně s Jakubem prožít klidný, příjemný den. Nemusel by ani mluvit, po tolika letech si rozuměli i beze slov.

Náhle mu vytanulo na mysl pár možných vylepšení jejich bytu, jimiž by jí mohl udělat radost. Jako před dovolenou těmi novými kufry. Napadla ho jedna věc, kterou by ji mohl mile překvapit. Ten nápad ho zaujal. Zatímco snídal, představoval si, jak Zuzana přijde domů, jak ji krátce přivítá, jak se naoko vrátí k rozečteným novinám a jak ji po chvíli požádá, zda by nepostavila vodu na kafe. Bude se snažit, aby jeho hlas zněl naprosto lhostejně, ale ona mu přesto pohlédne do očí a jemu, Hynkovi, unikne kratičký úsměv – a Zuzana díky tomu nezvyklému úsměvu, problesknuvšímu za notoricky známou prosbou, okamžitě vytuší, co se děje. V jejím obličeji se objeví půvabná předtucha radosti, neskrývané, jakési holčičí těšení se, které se Hynkovi vždycky tak líbí. Bude ale nechápavě vrtět hlavou, předstírat, že tentokrát je zcela bezpředmětné dělat si jakékoli naděje. Zuzana bude dlouhé vteřiny upřeně sledovat jeho obličej. Hynek v jejích očích objeví docela dětinský strach z možného zklamání a rozesměje se – a Zuzana bude náhle bezpečně vědět, že to odmítavé vrtění hlavou byla jen hra, která měla pouze prodloužit půvab té chvíle. Její obličej se rozjasní a zkrásní a její veselé oči rychle zapátrají po okolí, ale ještě nic neuvidí – a tak začne pátrat kolem, ale Hynek jí zastoupí cestu a obejme ji. Její tělo bude nepokojné, dychtivé a on s ním bude muset zápasit, ale ještě ji nepustí, aby na okamžik oddálil tu neodvratně se blížící chvíli, kdy Zuzana překvapení objeví. Bude se mu snažit vší silou vysmeknout a přitom bude obhlížet každý kout pokoje, nejdříve přes jedno rameno a potom přes druhé. Samá voda, směje se Hynek, samá voda, a dokonce ji klidně pustí. Jeho žena bezradně stojí uprostřed pokoje a tázavě k němu vzhlíží, ale Hynek jen mlčí a usmívá se – a pak nápadně dlouze pohlédne na kuchyňské dveře.

„Do kuchyně?“ vyhrkne Zuzana nedočkavě a v té samé chvíli pochopí.

„Cože?!“ vykřikne nevěřícně. „Ty jsi koupil…?“ nedořekne.

Hynek se opájí tím výbuchem vnitřní radosti, která z ní tryská jako voda z kašny, tím, že ji skutečně překvapil, že tohle opravdu nečekala. Nyní ho obejme sama a vděčně mu zaboří tvář do ramene. Políbí ji na vlasy – a společně se vydají do kuchyně, kde namísto starého elektrického sporáku s věčně se nedovírajícími dveřmi trouby a rezavými plotýnkami s neodstranitelným okružím letité mastné špíny bude stát nový, zářivě bílý sporák firmy Moulinex, s hladkými keramickými plotýnkami a kombinovanou troubou horký vzduch plus mikrovlnný ohřev – a Hynek řekne naoko rozladěně:

„Tak uděláš mi konečně to kafe?“

Hynek tomu nerozuměl. Sníval takhle od samého počátku jejich manželství, ale tenkrát to bylo logické – tehdy neměli žádné peníze a koupi obyčejného svetru nebo třeba magnetofonu pokaždé nutně předcházelo několikaměsíční období pouhého snění. Proč o tom ale nepřestává snít i teď? A především: proč o tom sní zrovna teď – když mu Zuzana zamyká jeho vlastní pokoj a krade mu jeho vlastní peníze? Ještě před chvílí jí chtěl rozdupat šminky – a nyní ji touží udělat šťastnou.

Opravdu tomu nerozuměl.