Nepříjemná absenceotázek zjišťovacích

Jolanina matka si všimla, že Jolana tančí s Hynkem. Několikrát se po nich ohlédla: Hynek Jolaně cosi vyprávěl; zdálo se, že se oba dva vcelku dobře baví.

„Tak co ti říkal pan poslanec?“ chtěla vědět, když se Jolana vrátila ke stolu. „Docela sympaťák, ne?“

Jolana pokývala hlavou; Jolanina matka měla pocit, že trochu příliš rychle.

„Nebo ne?“ zeptala se přímo.

Jolana zaváhala, ale potom zavrtěla hlavou.

„Ale jo. Jo.“

Zvědavost její matky byla odjakživa vytrvalá.

„Co ti provedl? Šlápl ti na nohu při waltzové spině?“

Jolana pokrčila rameny.

„Ale nic… Jenom se mě na nic nezeptal.“

„Jak to myslíš?“

„Za celou tu dobu, co tu jsme, mi ještě nepoložil ani jedinou otázku. Vůbec na nic se mě ještě nezeptal. Teď mi například celou dobu vyprávěl historky z parlamentu…“

„Jaký?“ řekla matka zvědavě.

Jolana na ni bez úsměvu hleděla. Nechápala to. Někdy si přece tolik rozumí – tak jak je možné, že se jindy tolik míjejí?

„Trochu nacvičený, ale zábavný,“ řekla posléze.

„O kom třeba?“

Někdy, když Jolana matce telefonovala, cítila ze sluchátka nepochopitelný chlad. Mami, okamžitě vypni tu strašně napínavou detektivku, na kterou právě koukáš, pokoušela se obrátit tu zneklidňující cizotu v žert. – Televize je vypnutá, o čem to mluvíš? divila se na druhé straně linky matka.

„Mami,“ řekla nyní Jolana naléhavě, „já si právě stěžuju, že toho člověka vůbec nezajímám – a tebe zajímaj drby z parlamentu.“

„Jak to myslíš – že ho nezajímáš?“ řekla matka poslušně.

Jolana se ušklíbla a zakroutila hlavou.

„Prostě ho nezajímám. Nezajímá ho, kde pracuju, jak a kde žiju, co čtu, jaký mám názory, nic. Prostě ho nezajímá, kdo jsem.“

„Je koneckonců ženatej,“ poznamenala matka.

„Jasně,“ zasmála se Jolana, „máš pravdu. To bude tím.“

Nikoho nic nezajímá, pomyslela si. Všem je všechno předem jasný. Všichni všechno vědí.