Provlékání

JARDA: Nemám studený ruce?

OLGA: Ne, ale dělej.

JARDA (pomalu provléká provázek): Na tyhle věci se nemá pospíchat. Tak jsem to aspoň slyšel…

OLGA (vyjekne): Přestaň! Řeklo se, že pod spodním prádlem ne!

Upírá pohled na manžela.

JARDA (k Láďovi, naoko nevinně): Ježiš, já zapomněl! Tak co s tím? (vesele) Mám to provlíknout zpátky?

LÁĎA (naoko bodře): Snad už to tam radši nech.

MAX (provléká opatrně provázek): Ještě kousek a už to bude. Máte se mnou obdivuhodnou trpělivost.

HELGA: Jau! Škrábl jste mě nehtem! (K Šarlotě.) Škrábl mě nehtem…

MAX: Promiňte.

ŠARLOTA (s nejistým úsměvem): Jde mu to dobře.

Helga namísto odpovědi mávne rukou.

MAX: Musím říct, že jste na zádech nádherně opálená.

HELGA: Dávejte radši pozor!

MAX: Hotovo!

HELGA: Netahejte za to, člověče! Zařezáváte mi ten špagát rovnou do masa.

HYNEK (k Jakubovi): Proč to chceš proboha provlíkat mně, když si můžeš vybrat? Jsi chlap, ne?

JAKUB (po chvíli váhání přistupuje k Jolaně): Můžu?

JOLANA (se smíchem): Mně? Nechceš radši nějakou mladší? (Posílá Jakuba ke Kláře.)

KLÁRA (otráveně): Proč zas já?

JITUŠ: Přestaň, nebo jdeš taky spát. (K Jakubovi.) Můžeš.

KLÁRA: Proč to musím vždycky hrát, když nechci?

JITUŠ: Nemel.

JÁRA: Já teda rozhodně nehraju.

JARDA: Tak padej spát!!

Jára trucovitě odchází.

KLÁRA (šeptá Jakubovi): Běda, jak se mě dotkneš!

JITUŠ: Tak do toho, šohaji! Samý řeči, a nic z toho. (Směje se.) Ty budeš se mně zdá taky jenom velkej teoretik…

JARDA (směrem k Hynkovi): Nebo se zeptej táty, jestli by s tebou měnil…

HYNEK (s hranou bodrostí): Z fleku. Ale nejdřív bychom museli změnit jistý zákon…

Smích.

ZUZANA (tiše): Tak si ho změňte. Změňte si je všechny…

HYNEK (tiše, podrážděně): Přestaň!

ZUZANA: Chudáku…

HYNEK (zuřivě): Přestaň! A říkám ti, nepij!

KLÁRA (okázale si prohlíží Jakubovy ruce): Máš je ulepený – umyl sis je po večeři vůbec?!

Jakub uraženě přechází zpátky k Jolaně.

JARDA (ke Kláře): Tak ty taky! Padej spát! Syp!

Klára dotčeně odchází.

JAKUB (šeptá Jolaně): Neboj, já jsem stejně homouš.

JOLANA (nanejvýš pochybovačně): Cože seš?

JAKUB (šeptá hlasitěji): Homosexuál.

JOLANA (pobaveně si ho prohlíží): Jo? A nekecáš?

JITUŠ: Tak v čem to vázne, slečno? Vyberte si nějakýho fešáka a už provlíkejte…

JOLANA (s provazem v ruce, k Pamele): Neměli bychom dojít taky pro Olega? Je to koneckonců taky účastník.

Všeobecné rozpaky.

PAMELA (starostlivě): Je to účastník, ale když on má koupený poukaz bez polopenze… (Její tvář se náhle rozjasní.) Ale teď už to vlastně nevadí – dojdu pro něho!

JARDA (velkoryse): Dyk se tu může klidně i najíst – koukněte, kolik tady toho zbylo.

JOLANA (chladně): Jestli mu hodláte nabízet oschlý zbytky z talířů, tak to pro něho radši nechoďte.

JITUŠ: Teda kde vidíte, slečno, jaký oschlý? Dyk je to netknutý!

PAMELA (smířlivě): Ale raději mu to opravdu sami nenabízejte, aby se neurazil. Když bude chtít, tak si vezme sám.

Vstoupí Ignác a udiveně hledí na účastníky zájezdu, spojené navzájem provazem.

IGNÁC: V čem to tady jedete? To musí bejt sakra silný zboží…

JOLANA: Ignác!

MAX: Hele ho!

Oskar se k němu beze slova vrhá, strhávaje ostatní rekreanty s sebou. Objímá Ignáce. Všeobecné dojetí.

JARDA: To se na to vyseru… (K Jituš.) Koukni na to!

JAKUB (mužně): Ahoj, Ignáci!

IGNÁC (roztržitě): Ahoj, ahoj.

JAKUB: Ignáci?

IGNÁC: Co je?

JAKUB (zrudne, šeptá): Jak se jmenuje ta mast?

IGNÁC: Jaká mast?

JAKUB (zrudne ještě víc, znovu šeptá): Ta speciální.

MAX (s pohledem na Oskara): Mysleli jsme, že tě zatkli. (Sarkasticky.) Znamená tvůj návrat, že jsi Svatého otce nakonec nezabil?

IGNÁC: Neměl jsem to srdce.

JAKUB: Nevíš?

IGNÁC (nepřítomně): Jaká mast? Nevím.

MAX: Zbabělče. To jsi ho ani neinzultoval?

IGNÁC: Nešlo to. (Šeptá.) Vypadal jako Šarlota…