Proč Maxpíše o takových věcech?

„Proč píšeš o takových věcech?“ vytýkala Maxovi Pamela.

„O jakých?“

„O ošklivých,“ řekla Pamela.

„Protože jaksi nemůžu psát o ničem jiném než o životě – a život bohužel občas je ošklivý.“

„Ale není… Život je hezký.“

Max její poznámku přešel.

„A protože prostřednictvím umění můžeme my umělci dojít radostného usmíření se vším, co nás ve všedním životě zranilo nebo přemohlo,“ pokračoval. „Dokonce i s tím, co zvoráme sami: ‚Napiš dobře, cos udělal špatně – a dostane se ti rozhřešení‘, píše Vaculík.“

„Měl bys psát o hezkých věcech,“ trvala na svém Pamela. „Já čtu ráda o hezkých věcech.“

Max tu krásnou dívku mlčky pozoroval.

„Tohle nemá cenu,“ řekl posléze polohlasem.

„Ale proč by to nemělo cenu? Co je na tom špatného – psát o hezkých věcech?“

„Nic.“