Jolaně se nedaří usnout

Jolana se rozhodla, že si po tom strašlivém včerejšku odpoledne trochu zdřímne, ale stále se jí nedařilo usnout. Už déle než hodinu jenom upírala oči do zdi a poslouchala tiché bzučení klimatizace.

Nakonec se natáhla pro matčinu brožuru Mluvíme s cizinci a začala v ní namátkou listovat.

Pronto soccorso. První pomoc.

Non mi sento bene. Není mi dobře.

Di che e sofferente? Na co si stěžujete?

Respire profundamente. Dýchejte zhluboka.

Odhodila knihu na zem, vstala a vyšla na balkon. Po chvíli spatřila Olega, jak se vrací z pláže. Zkontrolovala letmým pohledem svůj úbor a zavolala na něho. Zdálo se, že ho její pozornost těší. S rozpačitým úsměvem jí opakovaně zamával a zmizel ve svém laciném kamrlíku.

Položila ruce na horké zábradlí a zhluboka dýchala.

„Dyšítě glúboko,“ opakovala si polohlasem. „Dyšítě glúboko.“