Potřebuje Max milenku?
Když se vrátil do pokoje, všiml si, že Denisa s Hynkem odešli. Ignác usnul. Irma brečela v koupelně.
Jolana si přisedla na postel k Maxovi.
„Konečně sami,“ řekl tiše Max, aby nevzbudil Ignáce.
„Nepotřebuješ milenku?“ řekla nečekaně Jolana. „Nebo už nějakou máš – při svý slávě?“
Max si lesklýma, červenýma očima Jolanu prohlédl. Nelíbila se mu.
„Nedívej se na mě takhle,“ řekla Jolana. „Jako řezník na prase.“
Položila mu ruku na stehno.
Max se pokusil říct něco zlehčujícího.
„Což o to – milenek není nikdy dost.“
„Možná bys byl překvapenej, jak dobrá milenka bych byla,“ řekla Jolana. „Se mnou bys totiž mohl i mluvit.“
Narážka na Pamelu byla nepřeslechnutelná.
Jenom mluvit, pomyslel si smutně Max.
„Nikdy bych se o tom neodvážil pochybovat,“ řekl mechanicky.
„Kecáš,“ řekla suše Jolana.
Nevyvíjelo se to dobře. Mrzelo ho, že se tak shazuje.
„Ušetřil bys mimo jiné za výstřižkovou službu,“ zasmála se Jolana.
Výslovnost už jí dělala problémy.
„Vystřihávala bych ti to všecko sama. A přinesla bych ti z práce naprosto perfektní šanony.“
Její ironický tón zněl falešně a oba to věděli.
„Nějaký naprosto fantastický šanony?“
Věděla, že jí dal poslední šanci zvrátit všechno v žert, ale nepřijala ji. Mířila rovnou k propasti a nezastavila se.
„Můžu se tě na něco upřímně zeptat?“ řekla.
Neříkej to! prosil ji v duchu Max.
„Na cokoliv,“ řekl. „Na cokoli kromě literatury.“
Jeho poslední chabý pokus změnit téma zcela ignorovala.
„Dokážeš si představit, že by ses se mnou vyspal?“
Nedokážu, musel si přiznat.
„Dokážu si představit skoro cokoli,“ řekl. „Neslyšela jsi nikdy o mé imaginaci?“
„Chci jenom vědět, jestli si to dokážeš představit – nic víc.“
„Jolano, prosím tě…“
„Dokážeš?“
„Dokážu!“
„Nekřič,“ řekla zklamaně. „A nelži.“
Pohladila ho na prsou.
Mlčky to strpěl.
„Dobře,“ řekla, „nechceš se mnou spát. Tak mě aspoň polib.“
Začínal se ho zmocňoval vztek. Kam se poděla ta skvělá, sebeironická holka?
„Hele, Jolano, jestliže sedíme na posteli, tak to ještě neznamená, že se musíme bavit o posteli.“
„Já se ale chci bavit o posteli,“ řekla.
Zajela mu rukou do rozkroku krátkých džínsů.
„Já ne,“ řekl Max a uchopil její ruku. „Mám návrh: sedneme si na zem do koupelny a budem si povídat o mejdle.“
„Ha ha ha,“ řekla.
Nehty ho poškrábala na varlatech, ale bylo mu to protivné.
„Můžu se na něco zeptat já tebe?“ zaútočil na ni přímo. „Kam se poděla ta skvělá, vtipná, sebeironická holka, která se nám všem tak líbila na seznamovacím večírku?“
„Ta už dávno spí,“ řekla Jolana s převahou. „Vyčistila si zuby, dala mamince a tatínkovi pusu na dobrou noc a teď spí, aby nabrala síly a mohla být zítra zase tak vtipná a sebeironická. Teď je tu ta druhá, ta vopravdová.“
Znovu se dotkla jeho penisu. Odstrčil jí prudce ruku.
Nezbývalo, než ji urazit.
„Osobně,“ řekl chladně, „dávám v každém případě přednost té první.“
Zavřela oči.
„Jdu spát,“ řekla potom.
Vstala, zapotácela se, ale potom se k Maxovi ještě jednou sklonila.
„Víš, co to znamená bejt ošklivá holka?“ zašeptala. „Zkus si to aspoň trochu představit. – Když seš teda ten spisovatel,“ dodala pohrdavě.